Za necelých deset let působení u divadla máš na svém kontě na šedesát výprav k žánrově nejrůznějším inscenacím. Co tě na divadle stále znovu baví, tedy co tě k němu opakovaně přivádí?
I když těch inscenací už bylo poměrně hodně, nesetkal jsem se kromě jednoho případu se stejným textem. Takže každá nová práce s sebou přináší změnu, napětí z neodhadnutelného vývoje. Na divadle mě nejvíc pořád baví stvoření vlastního světa, neopakovatelná atmosféra, v dobrých případech i přátelská, možnost vyjádřit svůj názor.
-

-
Zkoušel sis i jiné divadelní profese?
Nezkoušel - tedy kromě minihereckých výstupů. Ale vůbec jsem si to neužil, jsem trémista. V jedné inscenaci jsem i zpíval, ale každá repríza pro mě byla utrpení a stres. Pozice scénografa mi vyhovuje. Obdivuji režiséry, kteří (pokud jsou poctiví) dávají do své práce neuvěřitelné množství energie. Osobnost režiséra je pro divadelní inscenaci zásadní. Pokud to tak není, nemůže inscenace opravdu fungovat.
-
Je o tobě známo, že nejčastěji spolupracuješ v tandemu se spolužákem režisérem Janem Mikuláškem, tvůrčí soulad s režisérem je pro tebe tedy velmi důležitý. Do jaké míry studuješ kromě vize režiséra samotný text, poetiku autora?
Poetika autora mě nezajímá - důležité je, jak text zapůsobí na mě. Myslím, že opravdu není důležité se příliš zabývat tím, jak to autor myslel. Zajímavé je přece to, jak jeho text působí na čtenáře/inscenátory. U nežijících autorů především. Dohady o jejich záměru přenechávám divadelním vědcům. S Honzou, se kterým pracuji nejčastěji, si opravdu rozumíme a tato souhra je pro mě nesmírně důležitá. Pokud si s režisérem nerozumím, nejsem schopen s ním pracovat a udělat jen tzv. svoji práci. Proto se taky scénografií nechci živit.
-

-
Se Slováckým divadlem spolupracuješ potřetí. Jak se ti tu pracuje? Jaká byla spolupráce s režisérem Zdeňkem Duškem?
Slovácké divadlo má jedinečné zázemí v osobě šéfa výroby Jiřího Janíka. Je opravdový profesionál, praktik a zároveň rozumí divadlu, což je velká vzácnost. Skvělé jsou i krejčovny, mílí a talentovaní herci - a hlavně mi přijde, že tady mají všichni rádi svoji práci, což bohužel nebývá u divadla zvykem. Takže se mi tady pracuje dobře, i když jsem u vás zatím bohužel neměl možnost dělat pro mě stoprocentně divadelně zajímavý text. Se Zdeňkem Duškem spolupracuji poprvé, takže náš pracovní vztah zatím hodně ovlivňoval ostych. Naštěstí jsme si, myslím, porozuměli v názoru na inscenování Očištění. Doufám, že se někdy ještě potkáme a více poznáme nad hrou, která dovoluje širší možnost výkladu a fantazie.
-
Očištění Petra Zelenky má poměrně drsné téma. Je to však moralistní hra, jde tedy o boj dobra a zla v člověku, navíc v hávu černé komedie. Formálně je hra bravurně zpracována s až matematickou přesností, motivy se logicky, a zároveň absurdně, cyklí do sebe. Jak k tobě tento text promluvil?
Text mě na poprvé oslovil právě svoji formální vytříbeností, ale musím přiznat, že během zkoušek jsem objevil i jeho slabosti. Je opravdu matematicky přesný, a právě ta přesnost v něm trošku potlačuje  idskost a cit. Některé postavy vidíme velmi krátce a divák nemá možnost se na ně napojit, lépe je poznat, a proto hra může působit dost chladně. Což se nám snad daří odstranit. Krátké výstupy kladou velké nároky na herce, protože musí svoji postavu naprosto přesně „vystřihnout" a naplnit i na tom malém prostoru, který jim byl dán. Pan Zelenka v sobě nezapře filmaře, ale v divadle, kde chybí možnost detailu, může být takto „očištěný" text připomínající scénář trošku kontraproduktivní.
-

-
Autorova původně filmová profese se v textu opravdu nezapře - filmový střih a předpokládaná „civilnost" herectví je na něm znát; pracuje se s retrospektivním vyprávěním v rámci TV studia. Jak náročné bylo vymyslet princip časté výměny dějišť, propojit funkci kamerového snímání ve studiu apod.?
Není to tak těžké, ale nesmíte brát předlohu jako nedotknutelný kánon. Na divadle vše funguje jinak než ve filmu a není možné vystřídat ani ukázat tolik prostředí, kolik text předepisuje. A ani to není smyslem inscenace. Pro nás to byla taková Rubikova kostka, kterou bylo potřeba poskládat, ale pravidla jsme si určovali my. Pokud inscenace působí dobře na diváka - je jednotná a zároveň proměnlivá a zábavná - je všechno v pořádku.
-
Mimo divadlo jsi také působil jako módní ředitel časopisu Yellow a redaktor časopisu Elle. Jak tě tato práce naplňovala a co ti přinesla pro divadlo a naopak?
Práce to byla krásná a hodlám se k ní po malé odpočinkové pauze znovu vrátit. Je příjemné zabývat se hezkými věcmi, vytvářet časopisy, které mají lidé spojené se zábavou, odpočinkem, inspirací a  taky trošku sněním. Poznal jsem spoustu skvělých a příjemných lidí, procestoval kus světa a naučil se něco nového. Troufám si tvrdit, že jsem se zdokonalil ve schopnosti odhadnout, co bude herečkám a hercům slušet (pokud to je potřeba), respektovat a podtrhnout jejich typy a seznámit se s novými technologickými postupy a materiály. Módní svět jsem zase „obohatil" o cit a srdce a humor, bez kterých se divadlo dělat nedá. Takže obě dvě profese se  navzájem ovlivňovaly a těžily z toho. Rád zkouším nové věci - s kamarády budeme točit pro TV Nova publicistický pořad, který jsme napsali, píšeme sitcom, přispívám svými texty do několika tištěných médií, chvíli jsem se pokoušel i podnikat (na to ovšem talent opravdu nemám, ale naštěstí jsem to zjistil dřív, než jsem prodělal kalhoty), občas se dostanu  i k vlastní módní tvorbě. V pracovním životě, na rozdíl od osobního, mám rád pestrost a změnu.
-

-
Co máš rád kromě divadla?
Plno věcí - strašně rád cestuji. Když jsem pracoval v ELLE, bylo cestování součástí mojí práce. Večer jsem měl svícenou zkoušku v Ostravě, v noci jsem se přesunul vlakem do Prahy, sednul na letadlo do Šanghaje, strávil tam dva dny a zase letěl zpátky do Ostravy na kostýmovku. A vůbec mi to nedělalo problém. Mám rád velkoměsta, jsem veskrze městský člověk. Ale já buď jen pracuji, nebo bezostyšně zahálím. Nikdy jsem nepěstoval žádné koníčky, protože všechny se staly součástí mé profese. A moc rád mám společnost svých kamarádů, rodiče a svého partnera.
-
Na jedné zkoušce Očištění jsi, tuším, řekl: „Líbilo by se mi, kdyby tam byla atmosféra jako z filmu Pedra Almodóvara." Znamená to, že je to tvůj oblíbený filmový režisér?
Ano, jsem jeho fanoušek i obdivovatel. Líbí se mi výtvarná stránka jeho filmů, scénáře, herecké výkony, hra s kýčem a zažitými tradicemi, kontroverznost, provokativnost a zároveň obrovský cit. Myslím, že to je multitalentovaný umělec a skvělý filmař.
-

-
Mně nezbývá než popřát Ti i nadále velkou míru radosti a těšit se na další shledání v našem divadle! Děkuji za rozhovor.
-
Připravila Iva Šulajová