Monika Horká: "Království za balkón!"

Žije naplno jak svoje role jevištní, tak i životní. Není žádným nováčkem, ale jistotou, se kterou se počítá - ať už v divadle, mezi přáteli, či doma. Jako každý, i ona je někdy unavená nebo ji něco trápí. Přesto však vždy připravená být milá na druhé, rozdávat humor a dobrou náladu a sama sebe brát s nadhledem a ironií. „Moňas“ se zajímá kromě divadla i o mnoho jiného souvisícího se životem. Čili s ní můžete mluvit vlastně o čemkoliv a bude to fajn.

Část rozhovoru byla uveřejněna v listopadovém Měsíčním letáku SD.

Na internetových stránkách Slováckého divadla si každý může přečíst, že jste moc stála o to „být u divadla“. Dokonce tak moc, že vám nezáleželo na tom, v jaké profesi by to bylo. Proč? Čím vás divadlo tak přitahovalo? A fascinuje vás podobně ještě dnes? 
No, to tak úplně pravda není. Jestli jsem to někde řekla, tak jsem to trochu špatně vyjádřila. Já jsem chtěla dělat profese jakékoli, ale spíš jako "přípravku" na to, abych se mohla podílet na tvorbě (uf, to je jaksi strojené slovo, že?) divadla v gruntu. I když zas fakt je, že mi bylo dost jedno, jestli to nakonec bude práce, která bude dotvářet představení výtvarně nebo herecky. (Vlastně doteď nevím, jestli jsem se rozhodla správně - výtvarníci jsou ve vlastní práci určitě mnohem svobodnější než herci.) Ale hlavní je, že to tak je. Že jsem u toho a ještě navíc mi fakt přijde, že v divadle, které je (a to nejen tak „jako“ či „navenek“) bezva. Divadlo je tvorba (ha - zas to slovo!), vyjádření se... To snad musí fascinovat každého! Navíc se z mnoha, časem jaksi nedefinovatelných, skoro tajemných důvodů, stává drogou. Kdysi mi jeden můj kamarád režisér řekl: "Já nemít divadlo, tak chcípnu." Bylo už pár chvil v mém životě, kdy mně to taky blesklo hlavou.

Ještě stále se něčemu výtvarnému věnujete? Jakému oboru jste se věnovala tehdy?
No - já byla původně takové to "zázračné" dítě, co pozná odstíny barev dřív, než mluví. Ale znáte to - ona příroda to pak hodí trochu víc do normálu. Zaplať Bůh. Ale i tak si všichni dlouho mysleli, že s mojí budoucí profesí je to dost jasné. Celé dětství jsem hned po škole až do večera trčela v dílně na ZUŠ a pak později u sochaře pana Crly něco plácala z hlíny nebo tak. (Jo, občas jsem někam odskočila zarecitovat, to jo, to bývalo dopoledne, kdo by se nechtěl ulít...) Mám školu řezbářství. To málokdo ví. Ale stačí se mrknout zblízka na moje ruce, na každém prstu mám jizvy od dláta jak válečník, co si dělá rituální zářezy. (No akorát ty moje nejsou z hrdosti ale z nešikovnosti při záběru dlátem...) Ne, už se výtvarným věcem moc nevěnuju, jen mi zůstal tik nakupovat si furt nějaké barvičky, vitrážní pájky, štětce - no nekupte to, když je to pravý vlas za výhodnou cenu a tak...

Kvůli možnosti hrát jste nenastoupila na studia DAMU, přestože jste byla přijata. Svou dceru vedete naopak k tomu, aby možnost mít co nejlepší vzdělání využila a snažíte se jí ho zajistit, jestli to tak mohu říct. Znamená to, že dnes máte na důležitost vzdělání jiný pohled než dříve?
No, ona se k tomu nějak Rozárka vede sama. Já byla v tomto směru děsně rozmazlovaná matka, nikdy jsem ji nemusela do vzdělávání nutit. Je v tom skoro divná, nemusela jsem nad ní hlídkovat ani skrz klavír nebo příčnou flétnu. Zato teď se mi to vrací opačně, poněvadž mi odjela logicky studovat dál mimo republiku a mně se hrozně stýská. Ale ano - na vzdělání se se můj pohled velice změnil. V době, kdy jsem sama řešila, či zůstat hrát v divadle nebo jít studovat, mi všichni říkali: "…nevyšiluj, rok praxe ti dá víc než tři roky na škole...". No a teď si myslím, že než mi došlo, že na jevišti "se chodí trochu do obloučku" a umět se "opřít do bránice" je nedocenitelné, trvalo to určitě zbytečně dýl, než kdyby mi to prostě někdo ve škole řekl. A co se týče škol, kde nehraje tolik roli talent, intuice a tak - tak tam je to bez pardónu! Není nad dobré vzdělání! Dožiju-li se důchodu a budu na to mít, půjdu ještě studovat! Vlastně - kdyby to bylo možné, už teď bych šla do Olomouce na dálkové studium veteriny. Ale, však to znáte. V provozu našeho divadla to nejde. A to se nedá nic dělat, buďme rádi, že máme tolik práce.

Očištění:


To je dost zajímavý oblouk - od dláta a malování přes herectví až ke zvířatům... Co to vypovídá o vaší povaze? Že se ničeho nebojíte? Že jste neúnavná a plná energie do nových věcí? Že chcete poznat co možná nejvíc? Nebo něco jiného?
Nevypovídá to nic výjimečného. Spousta herců maluje, malíři muzicírují, muzikanti doma píší prózy... Je to dost časté. Tyto typy vyjadřování jsou asi často propojené. Ono to má prý taky všecko centrum v mozku nějak vedle sebe (tuším pravá hemisféra to je). Odjinud je snad jen to moje uhranutí biologií - a zvířata, ta má moc rád skoro každý, ne? Ale blázen, co jim dává přednost před lidmi, fakt nejsem. I když - tuhle jsem venku věšela prádlo a něco říkala své fence (je fakt, že když není nějaký klasický povel nutný, mluvím na ni i v souvětích) a přišla sousedka, dlouze se na mě soucitně dívala a pak říká: "Paní Horká, vy si myslíte, že ten pejsek vám to rozumí?". Jejdamane, tak to ne! To nejsem takový magor! Je mi jasné, že vnímá spíš melodiku řeči než význam slov! Nebo je jí přinejmenším jedno, jestli používám víc přívlastků shodných nebo neshodných! (Tímto se své feně omlouvám, pokud jsem ji podcenila a ona tento rozhovor bude číst...)

Kdybych vás nazval jemnou citlivou ženou s okamžiky nevyzpytatelné divokosti, jak moc je takový postřeh trefný?
"Jemnou" - děkuju, beru jako kompliment, "citlivou"- bez sklonu k silným emocím se snad ani naše povolání dělat nedá a "nevyzpytatelná divokost" - těm cizím slovům nerozumím, vy filuto!

Role, které v současnosti na prknech Slováckého divadla ztvárňujete, vám umožňují převtělit se do nejrůznějších charakterů. Do okamžiku, kdy spolu vedeme tento rozhovor, je zatím poslední z nich televizní moderátorka Marta v inscenaci Očištění. Hořký osud... Jak na vás působí?
Autor hry pan Zelenka dotáhl všechno (určitě záměrně) do extrému. Ale přiznejme si, že ten život má, ach jo, dost okoukaný.

Role šoumenky v politickém kabaretu Bambiland vám, jak se mi zdá, sedí… Zajímáte se o politiku?
Ano. Nijak aktivně, ale ano. A co se týče té politiky české - k volbám chodím poctivě. Občas mám pocit, že vybírám spíš to nejmenší zlo, ale v panické hrůze, že by disciplinovaně volili všichni komunisti a bez nás ostatních se jim pak zvedla procenta úspěšnosti, tam raději vždycky zajdu.

Co jiného vás ještě zajímá? 
Baví mě lidi, můj pes, ráda jezdím na koni a takové ty běžnosti, co každého. A mám moc ráda kytky. Dcera mi často tvrdí, že skrz ty moje rostliny se do pokojů nedostane ani dost světla. Království za balkón!

Klasiku v podobě Terezky, ženy krejčího Fialy si taky s gustem užíváte… (v inscenaci hry L. Stroupežnického Naši furianti, pozn. red.)
Fialojc rodina je mi nějak souzená - posledně jsem hrála Kristýnku, tak za dalších 20 let už fakt nevím - toho Fialu? Ten kus mě baví už proto, že tam máme tolik dětí a jsou bezva. Je to fakt milé je tam mít.

Nevím, koho jiného bych označil slovem plnokrevná než Mariu, manželku proslulého tenora Tita Merelliho ve vašem podání. (v komedii Tenor na roztrhání, pozn. red.) Je to vaše parketa, takový typ rolí – žen ohnivých, vůdčích, nabitých emocemi?
Bylo zábavné si trochu zařádit. Režisér Robert Bellan mi nechal celkem volnou ruku. Takže jsem si do hry přidávala italské texty, které tam vůbec nejsou a moc mě to bavilo.

Tenor na roztrhání:


Vy ale během odpovídání na mé otázky určitě myslíte především na roli, kterou právě žijete, protože je těsně před premiérou, dá-li se to tak říct. (Říkáte tomu pro sebe premiéra, když odehrajete několik představení pro předplatitele namísto jiné komedie? Nebo je to jen několik veřejných generálek?)
Dohodli jsme se s kolegy, že "premiéra" to bude pro nás až toho 25.ého. Ale to vůbec neznamená, že v těchto předpremiérách může být hra nějak nehotová. Ne, to jen diváci, co ji uvidí, pak budou moci říct, že ten kus viděli dřív než ostatní. 

Bude vaše role v komedii Bůh masakru podobně plná energie a průbojnosti jako Maria nebo jde o jiný charakter?
Aneta Reilleová je někdo úplně jiný. I když "vybouchnout" umí taky. Přijďte se podívat.

Výkon herce samozřejmě přirozeně roste a zraje během zkoušení. Každý z nás má jiné „načasování“ svého maxima, ne snad, že by nejlepšího výkonu dosáhl každý v jiné době (i když i to je možné, premiérou vývoj nekončí), ale hlavně mám na mysli to, že u někoho se postava, její charakter, životnost či uvěřitelnost, začne klubat do vnějšího jednání velmi brzy, u jiného až v posledních dnech před premiérou. Co to pro vás znamenalo dozvědět se, že pro diváky budete hrát o 14dní dříve?
Já jsem zrovna ten typ, co si s postavou jen tak "čutá" a skočí do ní se vším až v generálkách, tak mi to svědčí nejvíc. Rád nebyl nikdo z nás, ale to je provoz a výjimečné okolnosti, to se nedá nic dělat. A nakonec nikdo, myslím, pocit, že by počet zkoušek nestačil, nemá. Zkoušeli jsme i mimo původní plán.

Bůh masakru:


Jaké se vám líbí divadlo? Jaký styl herectví?
Moc mě nebaví delľ arte, jinak jím všechno.

Víte už jaká další role vás čeká nebo v jaké další inscenaci vás uvidíme?
Ne. A záměrně se o to moc nezajímám. Vyčerpávající vyzvídání a nekonečné marné úvahy ráda přenechám jiným.