„Byl jsem malý kluk a samozřejmě, že i já jsem se pídil po vánočních dárcích. Jednou, byl už večer, jsem zjistil, že se rodiče zavřeli v pokoji a klíčovou dírkou jsem nahlédl dovnitř. Zůstal jsem jako u vytržení! Balili vánoční dárky! A ten největší, co stál u stolu, byl můj sen. Velký dalekohled. Šel jsem spát blažený, šťastný a nemohl se dočkat Štědrého večera.
Když nastal, byl jsem úplně mimo. Nemohl jsem jíst, na nic jsem se nesoustředil, všude jsem viděl ten dlouhý hvězdářský dalekohled a představoval si, jak uvidím jiné galaxie. Zazvonil zvoneček a já jsem v tranzu běžel ke stromečku. Hodinky, autíčko, knížka… Rozbaloval jsem dárky jako divý, ale ten nejdůležitější, můj dalekohled, mezi nimi nebyl. Propukl jsem v pláč. Nebyl jsem k utišení tři dny. Rodiče byli zoufalí. Až pak jsem se přiznal, že jsem je sledoval při balení dárků a že jsem zahlédl onen dalekohled. Chvíli přemýšleli, pak zesmutněli a oznámili mi: „Jiříčku, to nebyl dalekohled, to byla násada na vysavač, maminka uklízela.“ Za pár dnů mi dalekohled koupili.“