O čem se vám zdává?
Mám různé sny a věřím, že vypovídají něco o našem podvědomí. Ale vy se ptáte spíš kvůli naší nové hře Modré květy. Ta je o snech a o snění.

Ano, přesně tak. Myslíte, že se sny mohou splnit?
O tom jsem přesvědčená. Často se mi něco zdá a za nějakou dobu se to stane. Před půl rokem se mi třeba zdálo, že sedím před mým bytem, vedle mě mladý muž a povídáme si. A přesně to se pak stalo. Když k tomu došlo, úplně jsem vykřikla.

Tak v tom případě jste asi ta pravá do hry Modré květy. Tam jste přímo součást jednoho snu. Jak se vám na takové neobvyklé inscenaci pracovalo?
S Jakubem Macečkem spolupracuji pravidelně, vlastně jsem hrála ve všech jeho uherskohradišťských inscenacích a moc jsem se těšila i na tuto. Obdivuji jeho pohled na divadlo. Všechno jsou to stylizované obrazy a diváci je mají moc rádi.

To ano, jeho předchozí inscenace Villon F. (Na krk oprátku ti věší) se dokonce stala jednou z největších divadelních událostí v celé republice a zabodovala na festivalu České divadlo. Budou Modré květy podobné?
Rozhodně nezapřou Jakubův rukopis. Stejný je také inscenační tým. Dramaturgyně Iva Šulajová, autorka výpravy Eva Jiřikovská a hlavně skladatel David Smečka. Díky němu můžeme hrdě říkat, že máme další výjimečnou hudební komedii.

V čem je hudba Davida Smečky tak výrazná?
To se těžko pojmenovává. Je to výsostně divadelní muzika, diváky pokaždé dostane a pak nám do divadla píší a chtějí ji mít na CD. Tahle hudba je taky taková, navíc ji bude přímo na jevišti hrát živá kapela. Ne nadarmo David dostal prestižní cenu Alfréda Radoka.

Jak to vlastně vypadá na takové zkoušce? Co musíte umět?
Pokud možno se musíme co nejdřív naučit text a pak věřit režisérovi. Někomu to trvá déle, jiný okamžitě ví, co má dělat. Moc například obdivuji kolegu Pavla Hromádku – ten se vrhá do práce po hlavě a je mu jedno, jak u toho vypadá. Díky tomu pak vytváří neuvěřitelné herecké kreace.

Slovácké divadlo je proslulé hereckou ochotou naslouchat i těm nejpodivnějším režijním úkolům.
Ano a díky tomu máme tolik úspěchů. Několikrát se nám stalo, že režiséři po nás něco chtěli, my jsme to hned předvedli a oni pak kroutili hlavami a říkali: „Tak za to by mě v jiných divadlech vyhodili. Herci by se vzbouřili a šli by si stěžovat. A vy to uděláte a na nic se neptáte.“

Kdy se to tak stalo?
Bylo to tak třeba i u zmiňovaného Villona F. Jakub jej nabízel několika divadlům, všude ho odmítli. U nás jsme mu dali okamžitě zelenou a když pak komedie vznikla, zmiňovaní ředitelé a dramaturgové si trhali vlasy, že do něčeho takového nešli.

Budou Modré květy taky odvážné?
Budou divadelní se vším, co k divadlu patří. Budou moderní, hravé a chytré. Přesně takové, jaké se snažíme mít i naše Slovácké divadlo.