O čem vlastně Modré květy jsou?
Modré květy jsou vlastně příběhem Cidrolina, který žije na svém člunu takový „nedělní“ způsob života. Má tři dcery a musel je vychovat sám, neboť záhy ovdověl. Dcery se mu vdají a odejdou. On si najme hospodyni, do které se posléze zamiluje. Často ale utíká z nicotné reality do svých snů. A protože Raymond Queneau byl vynikající matematik, příběh Modrých květů zasadil do úhrnného časového rámce 700 let (1264 - 1964) a v intervalech 175 let, takže v něm, mimo jiné, vystupují i historické postavy.

Přečetl jste si v rámci příprav román, který byl předlohou divadelního zpracování?
Ano, přečetl. Nejdřív nám to režisér zakázal, aby nás to nepletlo, ale pak názor změnil a doporučil jeho přečtení. A jestli někdo z diváků knihu Modrých květů odložil, protože jí neporozuměl, tak udělá velice dobře, když se přijde podívat na naše představení, neboť v něm jsou dva světy, snu a reality, transparentně odděleny kostýmy, světly i hudbou.

Jak byste charakterizoval svou postavu Cidrolina?
Cidrolin je vlastně ztělesněním člověka, který rezignoval na svůj život. Chtěl by být lepší, ale nemá sílu cokoli ve svém „bytí“ změnit. Je pohodlný, líný, žije na lodi, která nikdy nikam nevypluje a obklopuje ho všudypřítomné „svinstvo“, které připlave po vodě. A proto utíká do svých snů, kde je mu přece jenom lépe.

Vaše druhé já hraje kolega Josef Kubáník, jaký je mezi vašimi rolemi rozdíl?
Rozdíl mezi námi by neměl být žádný. Naše postavy jsou v podstatě zaměnitelné. Cidrolin je vlastně ve svých snech vévoda d´Auge. A protože putuje dějinami, vévoda d´Auge se setkává na své cestě minulostí s reálnými historickými osobnostmi.

Jak se cítíte v kostýmu? Podle fotek na Facebooku vypadají kostýmy velmi výstředně.
Velice dobře. Já mám naštěstí kostým úplně normální. Pohodlné námořnické triko a kalhoty. Moji kolegové ale takové štěstí nemají. Mít na sobě ještě navíc dámské silonky jako oni, to bych se asi zbláznil. Nicméně je velice zábavné pozorovat je v zákulisí, jak si na ně zvykají. Kéž by mohli diváci někdy nahlédnout.

Pro režiséra Jakuba Macečka je to už čtvrtá inscenace v SD. Jak se Vám s ním spolupracuje?
S Kubou dělám podruhé. Po menší roličce ve Faustovi mi tentokrát nabídl roli o poznání větší. Možná by se dalo říci i hlavní, nebo spíš jednu z hlavních. Práce je s ním určitě pohodová a klidná. V současné době ale začínáme trpět porodními bolestmi, které doufám ustojíme a výsledek bude stát za to.

Modré květy jsou hudební komedií, na jaké písničky se mohou diváci těšit?
Určitě je zajímavé, že v inscenaci hraje živá kapela, což každé hře dodá jistý punc autentičnosti. Písničky krásně umocňují a posunují děj, takže jsou spíše epického charakteru, než aby se z nich staly nezapomenutelné šlágry. Opět vynikající autor hudby David Smečka, opět vynikající Jožka Fojta, jež má „na svědomí“ hudební nastudování.

Je výhodou, nebo nevýhodou, že hra (respektive román) nebyla ještě nikdy inscenována na jevišti?
V současné době je trend divadel uvádět hry, které ještě nikdy nikdo neuvedl. Je to takové soutěžení, které já nemusím. Výhoda to může být z hlediska kladného hodnocení kritiků či teatrologů, ale nevýhoda to může být pro samotný herecký ansámbl. Někdy se totiž na vás z tohoto užšího výběru zkrátka nedostane.

Jedním z hlavních motivů hry je sen. Měl jste nebo máte nějaký velký sen, který se vám ještě nesplnil?
Už v dětství jsem měl velký sen. Hrát divadlo. A ten se mi splnil. Potom jsem si vysnil pěkný domeček mimo město, ve kterém pracuji. I toto se mi splnilo. Žiju v nádherné přírodě Chřibů. Také jsem toužil navštívit Ameriku. Strávil jsem necelé dva měsíce na Floridě. Další přání už bych považoval za rouhání. Teď si jenom neskromně přeji být zdravý a mít klid...   Teď si říkám, jestli mě ten Cidrolin tak trochu nenakazil. (smích)


Jitka Josková, Martin Vrtáček, vpozadí
Pavlína Vašková, Jan Horák,
David Vaculík - foto Jan Karásek