Ladislav Lakomý (narodil se 14. Listopadu 1931 v Náměšti na Hané) zasvětil divadelnímu umění celý svůj život. V brněnských amatérských souborech začal působit již na střední škole a tak záhy po maturitě (1952) zamířil na studium herectví Janáčkovy akademie múzických umění, kde se šťastně setkal s výjimečnými pedagogy, ale také s řadou talentovaných spolužáků, kteří ovlivnili jeho další směřování. Po absolutoriu roku 1956 s některými nastupuje do prvního angažmá – do tehdejšího Divadla bratří Mrštíků v Brně (dnešní Městské divadlo), kde vytvořil mnoho nezapomenutých rolí české i světové dramatické tvorby (například De Grieux v Manon Lescaut Vítězslava Nezvala, Lenskij v dramatizaci Puškinova románu ve verších Evžen Oněgin, Jan Hus v Tylově historické tragédii aj.). V roce 1965 nastoupil do angažmá ve Státním divadle Brno, které se v té době – pod uměleckým vedením Miloše Hynšta, v dramaturgii Bořivoje Srby a s režiséry Evženem Sokolovským a Aloisem Hajdou – postupně propracovávalo mezi nejvýznamnější divadla v Československu. Zde si Ladislav Lakomý získal diváky již svou první rolí – Ježíše v Kopeckého adaptaci pašijového cyklu Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, ve které zazářil nejen pro své fyzické předpoklady, ale zejména svým psychologicky jemným ztvárněním role. Právě psychologická drobnokresba a přesvědčivost, intelektuální esprit a energie i osobnostní charisma, to byla součást každé herecké postavy Ladislava Lakomého, ať již si ho budeme pamatovat jako knížete Myškina v dramatizaci Dostojevského románu Idiot, jako Ivanova ve stejnojmenné hře Antona Pavlova Čechova, nebo jako Abbé Hocha v dramatizaci Vančurova románu Rozmarné léto. Na jevišti Mahenovy činohry Národního divadla v Brně se naposledy objevil v roce 2006 v roli kuráta v inscenaci Matka Kuráž a její děti.

Ladislav Lakomý ve Slováckém divadle působil ve funkci uměleckého šéfa pouze jedinou sezonu 1967/1968, přesto se zde stačil zapsat nesmazatelně, nejen jako výtečný herec všestranného nadání, ale také jako režisér (J. Vladislav: Pohádka z kufru, J. Kopecký: Komedie o hvězdě, E. O´Neil: Anna Christie). Do Uherského Hradiště se vrátil ještě jednou, v roce 1997 režií moderní pohádky Marie Kubátové Jak šla basa do nebe. 

V posledních letech Ladislav Lakomý pravidelně hostoval v komorní brněnské scéně Divadlo U stolu, kde nastudoval několik velkých rolí a především v Městském divadle, kde hrál až téměř do svých posledních dnů. Naposledy exceloval v komedii Stefana Vögela Dobře rozehraná partie v roli Walta, s níž se 28. ledna 2011 rozloučil se svým vděčným publikem.  Těžká nemoc mu nadále nedovolovala pokračovat. 

Připomeňme ovšem také jeho bohatou rozhlasovou, televizní i filmovou tvorbu, zejména Lakomého práce v rozhlase bude již navždy patřit do pokladnice moderní české rozhlasové tvorby. V dabingu propůjčil svůj charakteristicky zabarvený timbre například Jeanu Maraisovi či Alainu Delonovi. Nezapomenutelná je také jeho pedagogická činnost, ať již na JAMU, kterou však musel po roce 1969 na dvacet let opustit, anebo na brněnské konzervatoři, kde v době normalizace vychoval generaci výtečných herců. 

V Ladislavu Lakomém české divadlo ztrácí velkou talentovanou osobnost ušlechtilého ducha, přátelské a klidné povahy. Čest jeho památce!

Ladislav Lakomý v seriálu
Četnické humoresky: