Divadlo ho přitahovalo od raného věku a tak se po maturitě přihlásil ke studiu herectví na Janáčkově akademii múzických umění. Přijat ke studiu sice nebyl, ale již v té době příležitostně vystupoval jako externista na jevišti Slováckého divadla.
Po maturitě odešel do Českého Těšína, kde krátce působil jako divadelní elév a technik, ovšem – jak sám zdůrazňuje – pod hrozbou vojenské služby se raději přihlásil na pedagogickou fakultu. Ovšem, duch nestálý a uměním posedlý mu nedovolil studia dokončit, takže se vojně stejně nevyhnul…
Po splnění vojenských povinností se vrátil do Uherského Hradiště a působil nejen v ochotnickém souboru Čapek, kde sehrál řadu výtečných rolí, ale byl také jedním ze zakladatelů a hlavních tahounů místního Fonoklubu. Mluvené slovo, recitace poezie, jakožto poezie vůbec jsou ostatně jeho koníčkem do dnešních dnů. Řadu let spolupracoval s místním rozhlasem jako moderátor, uváděl folklorní slavností na Slovácku. V letech sedmdesátých byl jedním ze zakladatelů klubu Uháčko ve Starém Městě, který i posléze vedl.
Členem hereckého souboru se Vladimír Doskočil stal v květnu 1991 a záhy také jednou z jeho opor. Na prknech Slováckého divadla do dnešních dnů hrál v desítkách inscenací a zhruba tisícovce představení. Svým pevným mužným zjevem sympatického vzezření s jiskrně bystrým pohledem a poloironickým úsměvem se zařadil do hereckého typu chytrého otce, vládce - patriarchy, anebo staršího muže. Vyhovuje mu realističtější stylizace a kresba ostřejších psychologických odstínů a hran.
Z desítek rolí, které zde nastudoval, připomeňme roli Tovjeho v Šumaři na svatbě (1998), jehož neohrabaně robustní mlékař dojímal svou citlivostí a moudrostí, hotaře Kláska ve Slovácko sa súdí aneb Fašank z věcí ludských (2001), kde byl vitálním nahrávačem Jaroslavu Kynclovi v roli strýce Pagáče; z novějších inscenací pak roli Otce – obchodníka v goldoniovské komedii Tcháni aneb Jak neprovdat dceru (2008). V současné době můžeme Vladimíra Doskočila vidět v roli Otce ve Stránského inscenaci Obchodník s deštěm (2009) či jako Knížete Belzezuba, vládce pekel v inscenaci Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (2011).
Nesmazatelnou stopu po sobě Vladimír Doskočil zanechal v oblasti mluveného slova, kdy namluvil desítky hodin pověstí a vyprávění ze svého rodného kraje, nahrál na elektronické nosiče mnoho básní a povídek. Je podivuhodné, jak se v jeho interpretační tvorbě snoubí koníčky, zájmy a lásky s jeho profesionálním zaměřením.
Vladimíru Doskočilovi přejeme vše nejlepší do dalších let a ještě dlouhá léta na prknech Slováckého divadla.