Uherskohradišťskému divadlu se v posledních několika letech vyplatily divadelní adaptace slavných filmů. Stačí vzpomenout muzikály Donaha!, Adéla ještě nevečeřela, ale třeba také hit posledních měsíců – Harold a Maude. Všechny zmiňované tituly mají svůj předobraz na filmovém plátně a nikoho tak nepřekvapilo, když režisér Stránský sáhl po dalším – komedii Penzion pro svobodné pány. Filmoví diváci jej znají s Josefem Abrhámem, Ivou Janžurovou a Jiřím Hrzánem. Ve slováckém podání se představí Jiří Hejcman, Klára Vojtková a Zdeněk Trčálek. A bude to legrace, jak má být!
Příběh o jedné noci v penzionu, odkud se nechce rozverné dívce a kde to začíná zavánět průšvihem, doslova vybízí k mnoha komickým situacím a režisér Stránský je taky s velkou chutí přivedl ke šťavnatému konci. Kdo by si nevzpomněl, jak Andělka dovádí v posteli nebo jak pan Hulibut (posílen alkoholem) hledá úkryt ve skříni?! „Naši herci jsou vynikající, jsou to velké osobnosti a s takovými se pracuje jedna radost,“ přibližuje zkoušení režisér Igor Stránský.
Příslibem úspěchu jsou i další spolupracovníci – autor hudby Mario Buzzi, scénograf Miroslav Malina, kostýmní výtvarnice Marie Jirásková i Igor Dostálek dohlížející na grotesková čísla. Zítra se v 8.00 otevře divadelní pokladna a diváci si mohou rezervovat vstupenky na obnovenou premiéru, která připadne na pátek 9. září.


Proč se hra vlastně nehrála?

Všechno se to zamotalo v září loňského roku. Slovácké divadlo bylo připraveno na novou sezónu, drtivá většina představení byla beznadějně vyprodaná, těšili se diváci i herci. Jednoho odpoledne se to ale změnilo. Herec Zdeněk Trčálek sportoval na fotbalovém hřišti tak nešťastně, že po nepříjemné srážce se soupeřem zůstal ležet na trávníku a ne a ne se pohnout. Odvoz do nemocnice a následná vyšetření všechny šokovala. Vážné zranění kolene si vyžádá několikaměsíční pracovní neschopnost. Co teď?
Ve Slováckém divadle s hrůzou zjistili, že je herec nepostradatelný především ve dvou komediích – 1+2=6 (Jeden a dvě je šest) a Penzion pro svobodné pány. Rozhodnutí tedy znělo jasně. Hry se dočasně stáhnou z repertoáru, až se Zdeněk uzdraví, herci je zase s chutí začnou hrát. Trvalo to přes půl roku, než lékaři rozhodli, že po operaci je oblíbený herec zase schopný dovádět na jevišti.
Když dobrou zprávu divadelníci oznámili, publikum atakovalo divadelní pokladnu den co den s dotazy, kdy se tedy obě zmiňované komedie budou hrát. Nejdříve došla řada na 1+2=6 a stačil jediný den, aby byla obě červnová představení vyprodaná. V srpnu i v září se díky velkému zájmu opět bude hrát. Vedle ní se diváci mohou těšit i na Penzion pro svobodné pány. V září jej čekají tři reprízy. Předprodej začne dnes v 8.00 hodin.

Dvě otázky pro Kláru Vojtkovou a Jiřího Hejcmana:



Kdybyste měl/měla Penzion přiblížit divákům, kteří jej neznají, o čem je?

Klára: O jedné dívce, co by se ráda vdala, obětuje tomu vše, co má a ono to zase nevyjde.
Jiří: A o mladém gentlemanovi, který má rád peníze, ale i ženy, což úplně nejde dohromady, navíc přibude trochu šílená „bytná“, a ještě podivínský spolubydlící, a ke všemu tomu časová tíseň.


Čemu se rádi smějete, jaký typ komedií vyhledáváte?

Klára: Nejlepší komedií všech dob jsou pro mě Světáci. Téměř improvizace šestice hereckých osobností, co slovo, to perla. Ale mezi mé oblíbené patří taky o poznání méně známý film režiséra Oldřicha Lipského Happy end. Když dodám, že scénář je dílem Miloše Macourka a v hlavní roli zářil Vladimír Menšík, nebude nikdo pochybovat o tom, že jde o skvělou komedii. Nikdy mě taky neomrzí Homolkovi, Svatba jako řemen, Zítra to roztočíme, drahoušku!, Na samotě u lesa, Jára Cimrman, ležící, spící, ...
Jiří: Rád se směji, když mi něco přijde vtipné. Když nepřijde, tak se většinou směji taky! Rodinné komedie jsou nelepší z vlastní zkušenosti.