Dovolíte nám nahlédnout do kuchyně? Kdy vznikl nápad s burčákem a sloganem Okoštujte živou kulturu?
S celým týmem spolupracovníků  - od dramaturgů Vodičky a Šulajové, mluvčího Josefa Kubáníka, až po pana ředitele Stránského, manažerku paní Slachovou, jsme se sešli koncem května. Zdravě rušná porada byla velmi vtipná, Josef Kubáník přišel s nápadem živé kultury, ovšem pan ředitel ji korunoval nápadem živé kultury v burčáku! A to bylo to pravé, co by mohlo zaujmout, shodli jsme se.

Předpokládám, že před prázdninami jste už měla jasno také v tom, jak bude vypadat výtvarná podoba. Co se vám honilo hlavou?
Když se řekne burčák, je to pro mě napěchovaná PET láhev těsně před vybuchnutím! Přesně jako naše tituly. Těsně před premiérou je takto z divadelního hlediska vnímána i každá divadelní premiéra. První tituly předplatného 2012 už začínají pomalu vřít a již teď se chystají. Dramaturgové,  režiséři, výtvarníci na nich začínají pracovat. Tedy šest PET lahví na nějakém echtovním, pěkně léty zašlém umělohmotném ubruse, to byla moje vize.

Burčák je k dostání teprve teď, ale je jasné, že vy jste museli mít v divadle už všechno připraveno dopředu. Kdy tedy došlo k realizaci a jak na ni vzpomínáte?
K realizaci došlo takřka pár dní po shodě, že budeme fotit PET láhve. Tedy začátkem června. Pan ředitel se ujal role zprostředkovatele mezi vinařem, mnou a fotografem. A okamžitě volal svého známému panu Ježovi, který měl rychlou odpověď, takřka telegrafickou! „Dojeď, cosi se mně tu nepovédlo, vře to, ani to není burčák, enom to tak vypadá, ale na fotky dobré. Převoz není možný, nafocení hned, honem, než to vyleju, potkáme sa ve Vinohradské!“ A tak jsem letěla koupit prázdné pěkné petky, a vyjeli jsme do sklepa s fotografem Janem Karáskem nafotit naše předplatné. A co jsem tam objevila! I ten překrásný umělohmotný ubrus! Nafoceno v  prostředí přesném, jako byly moje myšlénky. Dokonce s malou degustací. Pánové si i víno odnesli.

Jaké máte na ten originální nápad ohlasy?
Ohlasy jsou velmi milé, vtipné, v domácím prostředí se akce vyvedla. Stihli jsme „vystřelit“ plakáty na Slavnosti vína. A v tom byl náš záměr jistě povedený. Také ohlasy od divadelníků z Prahy jsou nadšené.

V předplatném na příští rok je jeden atraktivnější titul, než druhý. Na který se osobně nejvíc těšíte jako divačka?
Pravděpodobně na všechny! Na každou premiéru v našem divadle jsem natěšená. Sic na spoustě pracuji osobně, ale vždy se těším, co nového nás potká. Jak kdo bude hrát, jak který režisér hru pojme, jak výtvarník pojedná scénu a kostým. Divák dostane celek, ale na jeho ucelení se účastní tolik lidí! Znovu říkám, těším se na všechny tituly. Neumím si vybrat, který bych upřednostnila.

Předpokládám, že už také víte, na které inscenaci se budete podílet jako výtvarnice. Prozradíte, která to bude a jak se těšíte?
Ó, jak já se těším! Právě jsem se vrátila z etnografického výzkumu po Podkrkonoší. Kam jsem vyjela proto, neb přání pana Pitínského (ve Slováckém divadle bude režírovat Kalibův zločin – pozn. aut.) je, zasadit kostým Vojty Kaliby přesně do oblasti, jako popisuje Karel Václav Rais. Také Kdyby tisíc klarinetů bude jistě zajímavá podívaná, kde se ujmu celé výpravy pod vedením pana režiséra Stránského. A v posledním titulu předplatného, Válce s mloky, se setkám s panem Gombárem. Ale to je ještě tak daleko!

Nedá mi to, abych se nezeptal ještě na jednu věc –divadelníci mluví o předplatném s nadšením, ale mají předplatné třeba vaši blízcí?
Jistě! Mamička a tatíček sedí v deváté řadě již několikátým rokem na premiérovém předplatném, kde sledují bedlivě všechny mé kroky. Kroky celého našeho divadla. To jsou vždy nedělní popremiérová poobědí! Kdy se rozebírá vše! Předplatné vždy najdou pod stromečkem.

Jaký máte vztah k burčáku vy osobně? Chutná, chutná? A vypila jste, jak se říká, tolik burčáku, jako máte krve?
Je to lahodný mok, zrádný (v létech dávných skolil mě jen jednou, ale řádně!). Netřepat, nemíchat, vychutnat. Asi mám málo krve. Upřednostním spíše až následující produkt. 

Eva Jiřikovská v srpnu
2008, foto Jan Karásek: