11. 10. 2011
Muzikál Donaha! nekončí, autorská práva jsou prodloužena a herci pomalu začínají vyhlížet jubilejní stou reprízu. To před šesti a půl lety, kdy příběh o šestici nezaměstnaných vznikal, nikoho nenapadlo. Vlastně – jak to tenkrát bylo? Jak se představitelé hlavních rolí připravovali?
Tomáš Šulaj:
Učil jsem se texty, korepetoval písničky, snažil jsem se do sebe narvat krokové variace náročných choreografií a začal jsem stejně jako ostatní kolegové chodit do posilovny. (smích) Diváci opravdu vidí o hodně víc než obvykle, ale musí si dostatečně dopředu zajistit vstupenky do předních řad, jinak…
David Vaculík:
Makal jsem ze všech sil a nejenom já, ale i všichni ostatní protagonisté. Naštěstí jsme měli dokonale vytvořené podmínky pro kvalitní trénink. Vedení divadla nám zajistilo posilovnu, solárium, saunu a někteří kolegové dokonce vyfasovali osobní trenérku, která měla za úkol motivovat je k lepším výsledkům. (smích)
Jiří Hejcman:
Nedělal jsem nic výjimečného. Má postava se jmenuje Bejk, a to jsem celý já.
Pavel Majkus:
Práce na roli byla opravdu náročná. Posilovna, solárko, osobní masérka, vizážistka, učitelka břišních tanců, psycholog a pravda, taky trochu textu, korepetic a choreografie.
Míra Zavičár:
To je právě to. Má postava má podle scénáře hrudník jako vrabec. V tom bych tak velký problém neviděl. O dalších proporcích se ve scénáři nepíše, tak jsem se je snažil posilovat. Všechny.
Martin Vrtáček:
Mohl jsem se pořád naprosto nepokrytě cpát. Měl jsem to dokonce přikázáno! Taky jsem se ale hodně musel připravovat pěvecky, protože party jsou velice náročné.