Davide, po dvou letech se vracíte jako režisér na Malou scénu a předpokládám, že jste se těšil. Kudy ale vede cesta? Kdo vás s nabídkou režie oslovuje?
Kdybych se netěšil, tedy kdyby mě režírování nebavilo, tak bych to nedělal. Ovšem mnohem podstatnější je, aby moje režie bavily diváky - a jelikož zatím tomu tak snad je, jednou za rok za dva jsem divadlem, tedy dramaturgií a panem ředitelem, osloven, abych připravil nějaký titul pro Malou scénu. Mimochodem touto inscenací oslavím malé jubileum - bude to desátá inscenace, pod kterou budu podepsaný jako režisér.

Kdo vůbec vybírá hru, kterou připravíte?
Rozhodující slovo má dramaturg a režisér. Ale na samotném hledání se může podílet v zásadě kdokoli. Třeba v případě mého režijního debutu si přinesl text Vraždy na Uhelném trhu kolega Zdeněk Kupka a já tehdy jeho prosbu o zrežírování na Malé scéně rád vyslyšel. Konečný výběr pak ještě pochopitelně musí posvětit i pan ředitel.

S jak velkým předstihem přemýšlíte o hercích a podle čeho si vybíráte ty nejvhodnější?
Někdy se člověk musí z větší části podvolit výběru režiséra zkoušejícího na velké scéně, jindy se o některého herce trochu přetahujeme. V případě Konkurzu jsem dostal takové obsazení, jak jsem si je při přemýšlení nad textem představoval. A proč padla moje volba zrovna na Martina Vrtáčka, Kamila Pulce, Davida Vaculíka a Pavlínu Hejcmanovou? Věřím, že to divákům po zhlédnutí „Konkurzu“ bude jasné.

Jaký je to pocit, když vlastně režírujete své kolegy, se kterými se jinak potkáváte na jevišti Slováckého divadla?
To je možná otázka spíše pro ně. Já žádnou výraznou změnu v naší komunikaci nevnímám. Je to stále o ochotě spolupracovat, o důvěře v profesní schopnosti toho druhého - i když se člověk dostává do trochu jiné pozice oproti společnému hereckému zkoušení. A jak vždycky říkám, ve chvíli, kdy nás bude zkoušení bavit, je pravděpodobnost, že naše snažení pak bude bavit i diváky, výrazně větší. Nechci to zakřiknout, ale myslím, že se na zkouškách nenudíme.

O nové komedii jste už ledacos prozradil. Jaký jste měl pocit, když jste si ji poprvé přečetl?
Že to je konečně to, co hledáme. Tolik divadelních her, jako jsem přečetl při hledání titulu pro podzimní Malou scénu, jsem už totiž dlouho v rukou neměl. Konkurz podle Grönholma je hra velmi aktuální, vtipná, napínavá...

Na stránkách divadla se píše, že jde o komedii s prvky psychothrilleru. Je to tedy něco nového, něco, co jsme ještě neviděli?
Jak se to vezme. Svým způsobem prožíváme ve svých životech komedii s prvky psychothrilleru každou chvilku. Ale je pravda, že v divadelní stylizaci to je tvar vcelku neobvyklý, a přitom velmi atraktivní.

Diváky čeká velmi netradiční pojetí scény. Co si pod tím máme představit?
Někteří diváci budou mít herce opravdu na dotek. Dokonce část publika najde svá místa v prostoru, kde je při jiných představeních jeviště. Obecenstvo bude mít možnost opravdu z naprosto minimální vzdálenosti hodnotit chování jednotlivých postav, zaujímat k nim tu pozitivní, tu negativní postoj. Přemýšlet kdo je kdo. Vyhodnocovat si situaci nejen na základě běžně slyšitelných slov, ale i za normálních okolností neviditelných detailů, mimiky, drobných gest, a podobně...

Změnu hracího prostoru jistě mnozí uvítají, Malá scéna je k tomu jako dělaná. Nebojíte se, že konzervativní publikum bude mít námitky?
Myslím, že právě Slovácké divadlo z přehnaně konzervativního publika nemusí mít strach. Naši diváci jsou většinou velmi otevření a navíc atypické uspořádání scény je v jejich tradičním divadelním zážitku nebude nijak omezovat. Naopak, nabídne jim ještě o něco víc. Přitom mohu divákům slíbit, že nebudou herci žádným způsobem atakováni či vtahování fyzicky do děje představení. 

Slovácké divadlo je velmi populární a kdekdo by v něm chtěl pracovat. Kdyby vy jste byl tím, kdo by podobný konkurz vedl, co by dotyčný musel ovládat, bez čeho by se u vás v divadle neobešel?
Vím jedno, rozhodně bych nevybíral konkurzní metodou pana Grönholma.

Všude okolo je plno informací o předplatném. Prozradíte, na který titul z příštího roku se vy osobně nejvíc těšíte a proč?
Vím, že to bude působit poněkud reklamně, ale já to tak cítím. Zajímavost jednotlivých titulů se dá dopředu těžko odhadnout, a tak svým kamarádům vždy radím: pořiďte si předplatné, ať vám nic neuteče, a uvidíte, že vás často nejvíce osloví titul, od kterého byste to dopředu nečekali a pro sólovou návštěvu divadla nevybrali. A já osobně se nejvíce těším na ty inscenace, které se mě nebudou pracovně týkat a budu si je moci užít jako divák v hledišti. Které to budou, to v tuto chvíli ještě netuším.