Kdy jste si poprvé všiml jména J. A. Pitínského?
Tohle jméno jsem zaregistroval už za dob studii na JAMU, kdy jsem postupně viděl několik jeho inscenací. Jako první to byla Sestra úzkost, která byla naprosto fascinující a po té i Bloudění v Národním divadle a další. V té době mě samozřejmě vůbec nenapadlo, že bych s ním mohl někdy spolupracovat. Byl pro mě jakousi nedosažitelnou ikonou. A teď? Vzhledem k tomu, že se známe takovou dobu, tak je to pro mě na jednu stranu tak trochu normální, že s ním pracuji, ale na stranu druhou jsem vždy poctěn, že si mě vybere.

Vzpomenete si na první spolupráci v roce 2000, kdy jste s režisérem Pitínským nastudoval Gazdinu robu? Jaké to tenkrát bylo?
Byl jsem nadšený, že s ním, coby čerstvý absolvent, mohu pracovat. Spoustu věcí, které po nás chtěl, abychom dělali, jsem úplně nechápal, ale s odstupem vím, že ty věci, které u něj vypadají na první pohled nelogicky a nesmyslně, mají přesný význam a zapadají do složité režijní mozaiky.

Jak jste se za tu dobu vy sám změnil?
Na tuhle otázku nedokážu jednoznačně odpovědět, asi postupně herecky zraji a získávám zkušenosti. Co se týká Pitinského, vím, že u něj nemohu hledat jednoznačnou logiku a hrát naprosto realisticky. Vždy je něco nad tím vším, a to se mi líbí...

Co prozradíte o novince Kalibův zločin? Na co se diváci mohou těšit? Bude to napínavá, krutá či veselá podívaná?
Myslím, že to bude napínavá, krutá a místy trochu i veselá podívaná. Ale té krutosti tam bude hodně. Na druhou stranu je to velmi současná hra ze života a spousta lidí to zná, ne-li prožívá.

V jaké postavě se divákům představíte tentokrát?
Hraji titulní postavu - Vojtěcha Kalibu, který je oženěn s mladou krásnou ženou. Netuší ovšem, že si za ženu nebere jen ji (mladičkou Karlu), ale i její matku. A co si budeme povídat - taková rázná tchýně dokáže zahýbat s nejedním životem. Víc bych neprozrazoval, snad jen, že půjde o formu domácího násilí páchaném na muži.

V čem je postava Vojty Kaliby jiná, než ty předchozí. Je-li tedy jiná…
Vojta Kaliba je dobrák od kosti, mírný jako beránek, sice občas vznětlivý, ale jak rychle vzplane, tak rychle uhasíná a vše udobřuje. Miluje život, přírodu a nechápe, proč je s ním zacházeno tak ošklivě. Je to krásná role, pro mne trochu, jak se u divadla říká, protiúkol, ale snad ho zvládnu.

Vaše postava je slušný člověk, jenž se dostane do nebezpečného soukolí. Zažil jste vy sám podobnou situaci, kdy jste nevěděl, jak z ní ven?
Myslím, že ne. Vojta je ve velkém průšvihu a nedokáže si z něj sám pomoct. Navíc pro svou dobráckou duši a povahu pořád věří, že se to změní a vše bude zase dobré. Takže opravdu jsem se zatím v tak bezvýchodné situaci neocitl a doufám, že nikdy neocitnu.

Myslíte si, že dnes má poctivý člověk šanci prosadit se?
Chtěl bych tomu věřit, ale dost často mi to nejde.

Vaší partnerkou bude na jevišti Jitka Josková. S tou jste se naposledy jako partneři potkali v Lišce Bystroušce. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Byla to krásná spolupráce a rád na to vzpomínám, ale to už bylo, teď je tady nová věc. S Jitkou se na jevišti coby partner setkávám opravdu po dlouhé době a věřím, že to bude opět krásné setkání. I když v trochu negativních rolích.

Co vás čeká po Kalibově zločinu?
Po Kalibově zločinu začínáme u nás ve Slováckém divadle zkoušet muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Těším se, že si zase zazpívám, neb zpěv je má láska. Navíc jsou to všechno krásné hitovky, takže se diváci mají na co těšit.


Kdo je Tomáš Šulaj

Jedna z opor uherskohradišťského souboru. Diváci obdivují jeho bezprostřednost, divadelní kritikové profesionalitu a schopnost neustálé proměny. Je držitelem Ceny Thálie (za hlavní roli v muzikálu Donaha!) a několika cen popularity Slovácký Oskar. S režisérem Pitínským spolupracuje už popáté. Hraje i v muzikálu Cikáni jdou do nebe (za postavu Buči byl opět nominovaný na Thálii), v inscenaci Denní dům, noční dům a dalších. Pravidelně se objevuje i na televizní obrazovce jako průvodce cestopisného pořadu pro děti Vzduchoplavec Kráčmera.


O čem je Kalibův zločin

„Příběh se odehrává v podkrkonošské vesnici koncem 19. století v rodině Kalibových. Je po pohřbu matky–hospodyně, v chalupě zůstávají otec–hospodář a syn–starý mládenec Vojta. Je to nemluva, ale dobrák a dříč. Po smrti matky chybí v domě ženská ruka, když se naskytne mladice - hezká, čilá, vdavekchtivá Karla (Kadla). Vojta je okouzlen. S vytouženou ženuškou však přijede na Kalibův statek i Kadlina panímáma, Vojtova tchyně. Zamilovaný Vojta si maluje slibnou budoucnost v rodinném kruhu, umocněnou později o očekávanou radostnou událost. Atmosféra na statku však plíživě houstne, Vojta hospodaří, jak může, dře jako kůň, peníze ale ubývají, hádavá panímáma utrácí za různé tretky. Kadla se stále mračí a Vojtu nemůže ani vystát. Vojta trpí jako kůň. Narůstá u něho stav, jejž bychom dnes nepochybně nazvali depresí – v hlavě mu hučí, dokola si omílá otázky, proč jsou ty dvě k němu takové, hledá vinu v sobě, doma už skoro není, utíká se do polí, k práci. Smysl života se rozplynul v mučivých pocitech a neodbytných myšlenkách. Dvě tyranky však nepolevují, naopak. „Proč si ho jenom Kadla brala?“ – i to se zubožený Vojta dozví, po tom však už následuje pouze zoufalý čin….“