Zdeňku, jak byste charakterizoval profesi zvukaře?
Hudba a vlastně všechny zvuky dotváří atmosféru každé divadelní hry. Zvukař během představení zodpovídá za to, aby po této stránce všechno bylo tak, jak autor hudby a režisér během přípravy inscenace určili...

Jaké předpoklady musí člověk mít, aby se mohl stát zvukařem v divadle?
Hudební sluch, znalosti z oblasti moderních zvukových zařízení a obecně problematiky zvuku. Často se hodí pevné nervy. V neposlední řadě by měl zvukař mít kladný vztah k divadlu, protože zde tráví spoustu času, včetně sobot, nedělí a státních svátků, a to chce i pochopení rodiny.

Jaká byla Vaše cesta do Slováckého divadla?
Do divadla mě „zlákal“ tehdejší zaměstnanec a můj dlouholetý kamarád Vladimír slovy: „V divadle si sice moc nevyděláš, ale zato se nasměješ.“ Nastoupit jsem měl jako kulisák. Dal jsem výpověď a hlásil se v divadle, kde o mně však nikdo nevěděl. Vladimír totiž zapomněl sdělit jevištnímu mistrovi, že má zájemce o uvolněnou pozici, a místo již bylo obsazeno. Naštěstí se vše vyjasnilo a byl jsem přijat. Po čase odešel zvukař, a protože jsem splňoval všechny požadavky, přešel jsem na toto místo.

Za těch dvacet pět let jste spolupracoval s mnoha režiséry, hudebními skladateli, muzikanty – na které z té dlouhé řady vzpomínáte nejradši?
Za ta léta jich bylo opravdu hodně a nerad bych na někoho zapomněl. Jen namátkou: z režisérů Miloslav Hynšt, Hugo Domes, Jaromír Pleskot a z těch současných pak J. A. Pitínský, Radovan Lipus a mnozí další. Z hudebních skladatelů rád vzpomínám na spolupráci s Martinem Štědroněm, Petrem Hromádkou, Pavlem Helebrandem…

Míváte před premiérou také trému? 
Jak kdy. Záleží na tom, jestli se jedná o muzikál nebo činohru. Muzikál je vždy o něco náročnější a nikdy nevíte, co se může stát.

Zahrál jste si někdy v některé inscenaci?
Ano, v Dietlově inscenaci Nehoda. Nebyla to sice žádná „kláda“, ale vždy, když jsem „na ex“ vypil velké (mimochodem ne zrovna kvalitní, osmi stupňové a většinou navíc teplé) pivo, sklidil jsem obrovský potlesk, který mi i mnozí herci záviděli.

Děkuji za milý rozhovor a k tomu čtvrtstoletému jubileu srdečně blahopřeji! Za celé divadlo a bezpochyby i za diváky Vám, milý Zdeňku, přeji hodně zdraví, další příjemná tvůrčí léta ve Slováckém divadle, spolehlivou techniku a pevné nervy za mixážním pultem.

-liv-