"Je to autorova hra poslední, tedy vrcholná, a lze o ní říci, že je esencí všech předchozích autorových her (po Višňovém sadu plánoval Čechov napsat ještě drama zcela nových kvalit, což se mu už bohužel nepodařilo, zemřel v německých lázních Badenweileru v červenci roku 1904, půl roku po uvedení Višňového sadu v Moskvě).
Čechov označil v podtitulu Višňový sad za komedii, přesto, nebo právě proto, že je hořce komickým střetem lidí různých generací a mentalit. Všechny trápí obyčejné lidské starosti i takřka existenciální otázky zároveň. Všichni hledají smysl života a životní jistotu v měnícím se světě, symbolizovaném prodejem starousedlého panství, rodového klenotu – zvaného Višňový sad - a samozřejmě také, a to především, lásku. Co kdo ztratí a co kdo získá? A neztrácí-li ten, kdo získal a nezískává-li ten, kdo ztratil?
Podle režisérky Oxany Smilkové, která hledá výklad hry skrze nový překlad (Oxana Smilková a Blanka Fišerová), jde v metafoře višňového sadu o mnohem víc – jde o záchranu naší planety a člověka jako ohroženého druhu."