„Když jsem se dozvěděl, že v našem divadle bude hrát paní Květa Fialová, měl jsem přání, abych se s ní mohl potkat. Třeba jen tak někde v zákulisí,“ říká šéf jevištní techniky Petr Žajdlík. „A pak mi pan ředitel nabídl roli tuleně. Udělalo mi to obrovskou radost. Má ve hře totiž zásadní místo. Dokonce jsem studoval, jak se takové zvíře hýbá a jaké vydává zvuky,“ dodává. Evidentně se mu to povedlo. Jakmile se tuleň objeví na scéně, diváci začínají spontánně tleskat. „To je moc příjemné. Paní Fialová pak za mnou vždycky přijde a pohladí mě s úsměvem. ´Zase jsi nejlepší,´“ uzavírá Petr Žajdlík. 
Jak vznikal tulení kostým? „Byl to oříšek,“ přiznává krejčová Slováckého divadla Drahomíra Ulmová. „Pan výtvarník Milfajt nakreslil návrh a mým úkolem bylo vytvořit podle něj samotný kostým. Hodně jsem se tím natrápila, zvláště tenkrát, když nebyl úplně spokojený a všechno se muselo předělávat, aby byla podoba se skutečným zvířetem co nejvěrohodnější. Ale to k naší práci patří,“ přiznává krejčová herců.
Povedlo se. Harold a Maude patří k našim největším hitům. Důkazem může být i vystoupení na půdě Národního divadla v Brně na konci října – už podruhé dokázal „Harold“ vyprodat celý sál. Jakmile se tamní diváci dozvěděli, že Slovácké divadlo přijede se slavnou inscenací, vykoupili všechny vstupenky, a to jich bylo více jak tisíc. „Nevím, co víc si můžu přát. Bylo to už podruhé, co jsme během několika dnů vyprodali jedno z největších divadel u nás,“ říká pyšně ředitel Slováckého divadla a režisér úspěšného kusu Igor Stránský. Jen je mu líto, že nabitý program paní Fialové neumožňuje, aby se Harold a Maude hrál častěji i v Uherském Hradišti.
Příběh vypráví o netradičním přátelství mezi starší dámou a mladým mužem – přesně tak jako to v životě zažívá Květa Fialová s hercem Slováckého divadla Josefem Kubáníkem. „Ano, Harold je i příběhem o nás dvou. Diváci to vědí, často nám opakují, že je to z jeviště poznat,“ pokyvuje hlavou třiaosmdesátiletá herečka.