IRENA VACKOVÁ odpovídá na otázku Pro diváky jsi nejoblíbenější herečkou roku již potřetí. Vzpomeneš si jaké byly tvé pocity, když sis přebírala cenu Slovácký Oskar v předchozích dvou případech? Čím to bylo jiné teď?:
Gazdina roba mi přinesla první spolupráci s J. A. Pitínským a první ocenění; obojí bylo naprosto euforické. Ocenění diváků za Medeiu stejně jako za vejměnici Boučkovou v Kalibově zločinu mě víc než mile překvapilo. Obě ženské hrdinky rozhodně nejsou výkvětem ctností a nejsou ani nositelkami třeskutého smíchu. Proto si diváckého rozhodnutí nesmírně vážím. I potřetí jsem měla při předávání ceny „na krajíčku“.

Irena spojila dvě otázky do jedné odpovědi. I TOMÁŠ ŠULAJ se zamýšlel nad dvěma otázkami:

Tomáši, věděl bys tak z hlavy bez většího přemýšlení kolikátého Slováckého Oskara ti diváci nedávno udělili?
Vím to naprosto přesně, protože je mám vyvěšené v centrální části našeho domu. Ne že bych se tím nějak chlubil nebo ukájel své ego, ale hodí se na trámový strop, který máme v kuchyni. To číslo je tedy pět.

Tím pádem jistě víš, že je to třetí rok po sobě (2010, 2011, 2012), kdy tě diváci mají za svého nejoblíbenějšího herce. Liší se tvé pocity s přibývajícími "oskary" nebo jsou stejné jako když jsi se stal Slováckým Oskarem poprvé?
Pocity jsou pořád stejné, jsem za to moc vděčný, protože divácký ohlas je pro herce ta nejvzácnější zpětná vazba. Cítíme to každý večer při děkovačce. Někdy diváci tleskají dlouho a freneticky, jindy je to vlažnější, jejich pocity z představení víme hned. Ale když se k tomu jednou za čas přidá takové ocenění jako je například Oskar, je to krásná třešnička na dortu. Ale jeden pocit se stupňuje, je to pro mne čím dál tím zavazující. Snad tedy diváky nezklamu.

Zeptali jsme se i Největších z pierotů. Přednost má opět žena – KLÁRA VOJTKOVÁ:

Ocenění Největší z pierotů je tvoje první. Jaký je to pocit?
Popravdě jsem trochu v rozpacích. Nevím, jestli se mám radovat a opájet se úspěchem, nebo to brát s nadhledem a říct si, že na cenách nezáleží. Protože i kdybych měla doma plnou zeď krásných obrazů "Největších z pierotů", ale režiséři by se mnou neradi pracovali a kolegové neradi hráli a nebyly by mi s důvěrou svěřovány takové herecké úkoly jakou je například Carol v Oleanně, měla bych sice o něco hezčí domácnost, ale oceněná bych se cítit nemohla. Přesto mě upřímně těší, že odborná porota vidí "moji Carol" mezi mnohými skvělými letošními výkony mých kolegyň, ze kterých já žasnu, jako výkon hodný pochvaly. A přála bych si, aby se toto ocenění stalo pozvánkou pro diváky, hlavně pro ty, kteří na Malou scénu běžně nezavítají. Moje babička nikdy nezapomene na závěr každé pochvaly dodat, že by to všechno ale neměla říkat, abych nebyla pyšná. Tedy v duchu mojí babičky: "juchů a už o tom nemluvme".

Někdy by herec možná chtěl být oceněn za jinou roli než za kterou oceněn je. Jsi ráda, že "pierot" přišel právě za tuto? Je nějaká jiná, která pro tebe osobně byla významnější?
Absolutně nejsem schopná objektivně posoudit samu sebe a určit, za kterou roli by mě měli ocenit. Můžu jen říct, které role pro mě byly přínosné pro dřinu, kterou to stálo, pro zkušenosti, které jsem z nich načerpala, pro vztahy, které při zkoušení vzkvétaly, pro osobní, či profesní "průplesk", který daná role přinesla a Oleanna je skutečně v tom všem a mnohém dalším jedna z nejcennějších. Možná bych toto ani neměla psát, ale když nastal čas premiéry, bylo mi vlastně jedno, co si o ní budou diváci myslet, ne snad pro to, že by mi na nich nezáleželo, ale proto, že to vše, co mi zkoušení přineslo, už nemohla žádná divácká reakce,ať negativní či pozitivní, "stornovat". A  to, že Oleannu přijímá vřele publikum a dokonce i "odborná porota", je až nečekaná geniální souhra. A díky Bohu za to a obrovské díky nedocenitelnému Pavlu Hromádkovi a Michalu Zetelovi a Ivě Šulajové a Ivanovi Vackemu.


JOSEF KUBÁNÍK byl za svou práci v roce 2012 odměněn dvakrát – Největším z pierotů, ale také čtenářskou Cenou Dobrého dne, kterou týdeník Dobrý den s Kurýrem vyhlásil vůbec poprvé. Odpovídá na stejné otázky jako „pierotka“ Klára:

Ocenění Největší z pierotů je tvoje první. Jaký je to pocit?
Už chápu, proč sportovci nevědí, co říct, když se jich novináři na konci úspěšného závodu zeptají, jaké mají pocity. Prožívám totéž. Jsem rád, že jsem přeskočil všechny překážky a že mi ještě nedošel dech.

Někdy by herec možná chtěl být oceněn za jinou roli než za kterou oceněn je. Jsi rád, že "pierot" přišel právě za tuto? Je nějaká jiná, která pro tebe osobně byla významnější?
Oskar je pro mě zásadní role, protože se přímo prolíná s tím, co jsem sám zažil. Je to moje osobní terapie. Ale kdybych to odmyslel, tak mám rád každou roli a každá je pro mě důležitá, protože všichni mí kolegové včetně mě máme v hledišti diváky, kteří se těší právě na nás. A kvůli nim bych si nedovolil žádnou roli odfláknout.

Všem oceněným gratulujeme! I všem těm, kteří se podíleli na oceněných inscenacích…

Přijďte se na své oskary, pieroty, komedianty podívat. A choďte stále znovu a znovu. Jsou to neopakovatelné chvíle. A tím je právě divadlo jedinečné – každá repríza je originálem...