„Byla to tenkrát šťastná souhra okolností. Výborný text, který nám exklusivně dovolil autor hrát jako jediným na světě, luxusní herecké výkony a originální režie Roberta Bellana,“ hodnotí ředitel divadla Igor Stránský. A jeho slova potvrzuje divácký zájem, který zapříčinil, že jsme požádali o prodloužení autorských práv, díky čemuž můžeme bláznivou komedii stále hrát.
Nedávno jsme přivedli na divadelní prkna komedii z podobného soudku. Tu šestiletou napsal Ray Cooney, tu novou jeho syn Michael. V 1+2=6 hraje hlavní postavu taxikáře Johna Browna Zdeněk Trčálek. V Nájemnících mu režisér Zdeněk Dušek svěřil roli podnájemníka Normana Bassetta. Může tedy obě práce srovnat…

Zdeňku, když hraješ Normana Bassetta v Nájemnících a Johna Browna v 1+2=6, je pro tebe příprava, přístup i samotné hraní rozdílné nebo víceméně stejné?
Čtyřiadvacet hodin před otevřením opony v 1+2=6 se zásadně mění peristaltika mých střev. Je to komplex nebo blok, který se se mnou táhne už od premiéry, čili už přes šest let. Teď už to beru jako rituál, kdyby tomu tak nebylo, bylo by něco asi v nepořádku. U Nájemníků se u mě tento šimravý pocit dostavuje asi tak čtyřiadvacet vteřin před vstupem do scény. Že by snad nějaký herecký posun? No, nevím. Styl humoru obou her, jak je napsán, je vlastně stejný, ale režisér Dušek Nájemníky obohatil o prvky herecké techniky, která se používá v britských sitcomech. U nás na Slovácku jsme ji přejmenovali na techniku "surikat". Je pravda, že zpočátku jsem surikatí technice moc nedůvěřoval a nevěděl jsem, jestli bude na jevišti fungovat, ale teď, po třech odehraných reprízách, kdy nám dvakrát na děkovačce diváci tleskali ve stoje, musím říct, že něco do sebe má.

Zdeněk odpověděl s nadhledem jemu vlastním a vy máte možnost sami porovnat, jak se liší jeho výkon v obou hrách. 1+2=6 (Jeden a dvě je šest) hrajeme v úterý 18. června, Nájemníky ve čtvrtek 27. června.