Davide, co byste o sobě napsal do dotazníku? Co nám o sobě prozradíte?
Narodil jsem se v Pardubicích, ale po 7 letech jsme se přestěhovali na malou vesničku jménem Ostrov. Jedenadvacátého září mi bude 20 let, pocházím ze skvělé rodiny, lepší si snad ani nejde přát. Mám o čtyři roky starší sestru.

Jaké máte koníčky?
Jelikož jsem poslední čtyři roky studoval na Konzervatoři v Brně – obor hudebně-dramatické umění, na koníčky nebyl čas. Jako školou povinný jsem hrával hokej, fotbal a snad všechny míčové hry kromě basketbalu, při mé výšce bych mohl jenom podávat míče. V současné době rád plavu, zpívám, tančím, recituji a kreslím. Koníčkem jsou také naši psi. Jo a právě dnes jsem si pořídil do nového bytu v Hradišti kocoura Williama, takže to teď bude můj nejnovější koníček.

Kdy jste se rozhodl, že chcete být hercem?
Netušil jsem, že existuje škola, kde vás naučí herectví. Myslel jsem, že se to dělá intuitivně. Ale když jsem byl na základce hodně hyperaktivní a neustále jsem něco vymýšlel, aby se spolužáci bavili a učitelé zuřili, sbor pedagogů řekl mamince: „Dejte toho kluka někam na kroužek, ať dá pokoj!“ Tak jsem začal chodit v sedmé třídě do dramatického kroužku k Renatě Klečkové a ihned jsem se do divadla zamiloval.

Co vás na studiích herectví nejvíc bavilo a co jste naopak neměl rád?
Jsem strašlivý nadšenec do svého povolání, takže mě bavilo všechno. Máloco mi vadilo. Byl jsem ve škole od rána do večera, i když jsem nemusel. (smích)

Co jste na škole věděl o Slováckém divadle?
O Slováckém divadle jsem věděl to, že patří k nejlepším divadlům v České republice, má nejvíce předplatitelů, hostuje tu Květa Fialová a že nikoho nového do souboru nehledají, ale přesto jsem to zkusil. A shoda okolností způsobila, že jsem zde. O tom se mi vůbec nesnilo.

Jak jste se vlastně dozvěděl, že by vás do angažmá chtěl ředitel Slováckého divadla Igor Stránský?
Napsal jsem mu. Rozhodl jsem se totiž, že na vysokou školu nechci, že si ji někdy dodělám, ale ne herectví. A on mi odepsal, že by o mě možná měl zájem. Tak jsme se sešli a pak už to šlo samo. Nepotkal jsem nikoho, kdo by se tak zajímal o své členy, jako náš pan ředitel, prozkoušel mě opravdu po všech hereckých stránkách.

Na co se nejvíc těšíte?
Těším se na to, že si zahraji!

Jak na vás působí herecký soubor Slováckého divadla, tedy vaši noví kolegové?
Jsou výborní. Všichni jsou vstřícní a pomáhají mi. Jsou sehraní a je s nimi sranda.

A co říkáte na Hradiště?
Hradiště je neuvěřitelné, tak krásné město jsem ještě neviděl. Strašně jsem se těšil, že půjdu z Brna do menšího města, ale že to bude taková nádhera, to jsem nečekal. Je tu strašně moc krásných dívek, restaurací a skvělý aquapark. Vše je tak blízko a nejezdí tady šaliny.

Diváci vás uvidí v novém muzikálu Dobře placená procházka. Jak probíhá zkoušení? (Pozn. ed.: rozhovor vznikl asi týden před premiérou)
Myslím, že se diváci mají na co těšit. Hlavní pětice herců je skvělá. Mě zkoušení baví, většinou je legrace a já miluji smích.

Jaká práce vás čeká po premiéře?
Moc se těším na zkoušení Lucerny od Aloise Jiráska. Mám rád českou klasiku. Budu hrát muzikanta Sejtka.