Máme na repertoáru další muzikál – Dobře placenou procházku. V čem je jiný oproti těm předešlým?
Je jiný výrazně, a to proto, že to vlastně není muzikál, ale opera, mluvené slovo tam budete hledat stěží. Tentokrát se bude jenom zpívat a tančit. Mluvení necháme divákům o pauze a doufám, že to budou nadšená slova. (úsměv)

Co je nejtěžší na inscenaci, kde nepadne jediné slovo?
V tomto případě, myslím, rytmus, rytmus a zase rytmus. Nevypadnout z něj a k tomu čistě intonovat, o pravdivém výrazu nemluvím.

Jak se takový muzikál vlastně zkouší? Jistě je to jiné, než u klasické činoherní, či muzikálové inscenace.
Ano, hlavně začátek byl jiný. Pan režisér byl v Praze a my se učili s korepetitorem Jožkou Fojtou nazpívat celou partituru v nahrávacím studiu u nás v divadle. Svým způsobem to byla velká pohoda, vždy jen do chvíle, než jsem nezazpívala správně potřetí stejné místo. Ale nemusela jsem se převlékat do „zkušebního“ mundúru a taky mohl člověk během zkoušení pít litry kávy. A Jožka mohl mlsat bonbóny.

Jak bude v tomto případě eventuálně fungovat nápověda? Má šanci pomoct vám?
Tak to asi ne. Neumím si představit, že by byla nápověda přes živou kapelu slyšet. Jdu si radši zopakovat texty.

Stalo se vám, že jste někdy musel využít během představení nápovědu?
Bohužel ano. Nejsou to pěkné chvíle naší profese. Herec je v tu chvíli zpocený až za ušima.

S režisérem Radkem Balašem se potkáváte už poněkolikáté. Je to v něčem jiné?
Radek Balaš je vždy připravený na sto procent. To je pro nás velmi příjemná jistota. Pro mě je to jiné jen v tom, že tento muzikál už režíroval předtím v Hradeckém divadle, takže tentokrát je připravený na sto padesát procent.

Můžete prozradit, jakou postavu v Dobře placené procházce vytvoříte?
Já jsem kdysi na mateřské dovolené v Praze byla v Národním, kde tento titul připravili společnými silami všichni Formanovi – otec a synové. Byl to pro mě velký zážitek, seděla jsem v první řadě a byla jsem okouzlena! Říkala jsem si tehdy, že bych si moc ráda zahrála postavu Vanilky. No a teď hraji Tetičku z Liverpoolu a jsem za to strašně ráda. On život ví vždycky nejlíp, která role vám patří.

V čem Dobře placená procházka navazuje na oblíbený muzikál Kdyby tisíc klarinetů?
Dvojicí autorů a jejich nezaměnitelnou poetikou a vtipem. Dále mimořádnými hudebními nápady i aranžmá. Já bych se teda tehdy do Semaforu hlásila obden. Moc mě baví dělat divadlo, kde se lidé můžou smát a případně si i zazpívat a pak se na konci divit, jak to vlastně blbě dopadlo.