20. 2. 2014
„Ve čtvrtek 6. února na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem mohli občané poprvé pod heslem BIJTE na POPLACH ranou do kovadliny a podpisem petice nejen vyjádřit podporu Činohernímu studiu, ale také dát najevo, že jim události v jejich městě a zemi nejsou lhostejné. … Aby bylo zjevné, že současný problém ústeckého Činoherního studia se zdaleka netýká jen jednoho města či kraje, připojují se k iniciativě BIJTE na POPLACH i další města,“ píše se na facebookové stránce BIJTE na POPLACH. Připojujeme se i my. Souhlasíte-li, přijďte také dát symbolickým úderem do kovadliny najevo svůj postoj. V pátek a v sobotu 21. a 22. února mezi 14. a 16. hodinou na Masarykově náměstí v Uherském Hradišti. Více o celé situaci se dozvíte na facebookové adrese iniciativy BIJTE na POPLACH - ZDE… a na stránkách Činoherního studia Ústí nad Labem - TADY…
V Ústí nad Labem zastavilo svou činnost tamní Činoherní studio, když uprostřed divadelní sezóny a v rozporu s nastavenými pravidly došlo k náhlé změně a k omezení finanční podpory ze strany tamní radnice bez představy o zajištění podmínek pro další činnost Činoherního studia. K podpoře nejen kolegů, ale i k podpoře důstojného zacházení s kulturou i kulturním dědictvím naší země se hlásí i Slovácké divadlo.
Kladivo a kovadlina - proč zrovna takovýto způsob? Smysl vysvětluje článek Jiřího Černého, z něhož citujeme: „Situace okolo způsobu financování Činoherní divadla města Ústí nad Labem o.p.s. a především z toho vyplývající ohrožení umělecké kontinuity tohoto společensky významného tělesa zafungovalo jako spouštěč. Chceme docílit fyzického aktu jednotlivce jako zhmotnělého výrazu jeho osobního vztahu k veřejnému dění. Zvolené prostředky, kovadlina a kladivo, vycházejí ze symbolů výše zmíněné instituce, přímo navazující na fungování Kladivadla působícího v Ústí nad Labem od roku 1965. Z konjunkce lidské vůle, fyzické síly, za použití výše zmíněných rekvizit vzniká zvukový efekt zvonění, kterým odkazujeme k revolučnímu zvonění klíči z památného roku 1989. Sluch jako jediný smyslový orgán, neschopný se přímo bránit vůči vjemu, představuje bezbrannou společnost, na kterou se tím obracíme.“
Uchopením kladiva a úderem do kovadliny tak každý z nás může dát najevo nejen svůj postoj ke znemožnění činnosti jednoho divadla někde na druhém konci republiky, ale i k mnohému jinému dění v České republice dnes.