-

Hra Bambiland svým obrazným názvem odkazuje k Disneylandu, ale také k zábavnímu parku syna Slobodana Miloševiče či ke kreslené postavičce kolouška Bambiho, jenž je titulním hrdinou jímavého filmu Walta Disneyho. Na jedné straně tedy evokuje líbivou zábavu pro davy, na straně druhé krušné osudy tragických hrdinů. Jednoznačný výklad ale nehledejte: nenabídne vám jej ani podtitul, který zní „Scénická show ve 44 promluvách, 4 písních a 4 obrazech aneb Divadlo svědomí".

Nejde totiž o běžnou divadelní hru s dramatickými postavami a jejich replikami, nýbrž o jeden dlouhý a naléhavý monolog. Jelineková v něm svým typickým způsobem analyzuje fungování médií na pozadí americko-íráckého konfliktu. Nejpřesnější charakteristiku najdeme ve stylové mozaice divadelního programu, v němž kreativní hradišťská dramaturgyně Iva Šulajová cituje výrok, že Bambiland je „kulometný text proti kulometům".

Režisér Jiří Honzírek si uvědomil, jaký klenot dostal do péče. Originální text, který vznikal z autorčiných zápisků mediálních zpráv o válce v Zálivu, inscenuje jako kabaretní montáž monologů, v nichž se prolíná jazyk médií, reklam a válečné propagandy. Scéna Radomíra Otýpky připomíná obří televizní obrazovku, v jejímž levém horním rohu se občas rozsvítí nápis LIVE. Jakoby přímým přenosem tak sledujeme výjevy z Operace Pouštní bouře či z invaze do Iráku, do nichž jsou důmyslně zakomponovány citáty z Aischylových Peršanů. Právě fragmenty z Aischyla vnášejí do cynických autorských komentárů nadčasovou dimenzi, ale také pohled poražených a především nevinných obětí.

Divácky nejpůsobivější jsou však zřejmě zmíněné písňové vstupy, jimž dal skladatel Ivan Acher nepřehlédnutelný parodický rozměr. Úsměv, který vyvolávají, však záhy mrzne na rtech. Při jednom jakoby milostném duetu zpívá afektovaná dvojice o tom, jak padá hvězda, zatímco v pozadí sledujeme projekci hvězdné oblohy, z níž se blíží smrtonosná raketa. Kontrast sladkého muzikálového aranžmá a brutální filmové projekce tak vytváří hrůzné asociace. Děsivě působí také popový výstup, při němž trojice zpěvaček v efektní choreografii opěvuje někdejšího amerického ministra obrany v písni nazvané Big Dick Cheney.

V promluvách i písňových číslech se střídají jednotně kostýmovaní herci v brýlích a černých parukách, takže vzniká až jakýsi uniformovaný mnohohlas. Jakkoli jsme svědky vyváženého kolektivního herectví, je zde místo i pro individuální výkony. Petr Čagánek dostal úlohu patolízala, který v přehnané snaživosti každý svůj monolog doprovází brebtáním, David Vacke se blýskne promluvou, v níž aliteruje hláska „T", a Pavlína Vašková dostává opakovaně příležitost jako interpretka šokujících songů.

Bambiland ve Slováckém divadle až neuvěřitelně vybočuje z dramaturgie, kterou obvykle očekáváme od repertoárového divadla. Není to inscenace, co vás vytrhne z problémů všedního dne, ale naopak titul, který problémy otevírá. Nepochybně však jde o strhující jevištní experiment, který stojí za to vidět.

David Kroča