29. 1. 2015
Hudební komedie Milana Šotka s hudbou Přemysla Ruta a v režii hostující Martiny Schlegelové Fraška à la krab (krabaret) dnes jede do Pardubic. Je součástí doprovodného programu GRAND festivalu smíchu. Od 17.00 hodin ji uvidí diváci Malé scény ve dvoře Východočeského divadla Pardubice. Několik rolí v tomto k(r)abaretu ztvárnila i Andrea Nakládalová. Ještě nedávno se objevovala na jevišti Slováckého divadla i v rolích dalších – například Jean De Vries v komedii Peklo v hotelu Westminster, Brenda v další ztřeštěné hře Nájemníci, Čert Belzebub v Nezbedné pohádce… Dnes ale její role hrají jiné kolegyně. Andrea se totiž připravuje na roli nejdůležitější – roli maminky. V květnu se jí a jejímu partnerovi narodí holčička. Přečtěte si rozhovor z týdeníku DOBRÝ DEN S KURÝREM…
Gratulujeme k radostné události. Jak se cítíte?
Za celou dobu těhotenství se cítím poměrně dobře. Až na pár nepříjemností je vše bez problémů. Vyhnula jsem se naštěstí všem nevolnostem a podobným "klasickým příznakům".
Ptát se na to, jak se těšíte, je asi hloupé. Nicméně - prozradíte, zda očekáváte holčičku, či chlapečka a jaká vybíráte jména?
Čekáme holčičku. Pár favoritů na jméno máme, ale ještě to musí projít pořádným sítem.
Jaké byly bezprostřední reakce vašich kolegů?
Tak bývá to v životě člověka šťastná událost, takže byli všichni rádi. Velmi mě to potěšilo.
Divadlo se bez vás bude muset na nějakou dobu obejít. Po které inscenaci vám bude nejvíc smutno a proč?
Stýskat se mi bude celkově po tvůrčí práci. Na tu teď nebude čas, i když práce mě s dítětem čeká hodně, nudit se určitě nebudu.
Diváci milují komedie, ve kterých jste hrála - ať je to 1+2=6, Nájemníci či Peklo v hotelu Westminster. Spousta herců říká, že kdyby mohla, tak se na ně jde podívat, aby viděli, čemu se diváci tolik smějí. Uděláte to?
Díky alternaci s Aničkou Pospíchalovou jsem měla možnost inscenaci Peklo v hotelu Westminster vidět a skvěle jsem se bavila. Na ty další dvě komedie si ráda zajdu, ale až za nějakou dobu, až to nebudu mít v tak čerstvé paměti.
Prozraďte, je při zkoušení takových her stejná legrace jako při představení?
Legrace při zkoušení bývá, ať už při komediích nebo vážnějších kusech, ale byl by velký omyl myslet si, že se jenom bavíme. Bavit by se měli hlavně diváci. Za touto (na první pohled jednoduchou) zábavou stojí spousta náročné práce. Všechno musí fungovat naprosto přesně, aby divák uvěřil, že se to děje jen tak mimochodem. Jinak to prostě není kvalitní komedie.
Slovácké divadlo letos slaví sedmdesáté narozeniny. Teď, když už víte, že budete pečovat o miminko, můžete prozradit, ve které z inscenací jste si chtěla zahrát?
Vysněnou roli jsem měla, ale vyfoukl mi ji Honza Horák před lety v inscenaci Medeia. Byla to role údržbáře. Za celou hru neřekl ani slovo a hodinu a půl vytíral podlahu na jevišti. To by mi šlo, to mám natrénované z domu.
Co byste vašemu divadlu a kolegům popřála k sedmdesátinám?
Jelikož už není tajemství, že se mění vedení divadla, a to je vždycky velká změna plná očekávání, ale určitě i nervozity (to tak prostě bývá), tak všem přeji, aby to byly jen příjemné změny.
A co vašim divákům?
Divákům přeji, aby jim divadlo dávalo dál důvod ke spokojenosti a hrdosti.