1. 1. 2010
Jaroslav Milfajt je jednĂm z nejŞådanÄjĹĄĂch scĂŠnografĹŻ u nĂĄs, spolupracuje s divadly po celĂŠ republice. Je uznĂĄvanĂ˝m odbornĂkem na loutkĂĄĹskou scĂŠnografii, a to byl ten dĹŻvod, proÄ jej oslovil reĹžisĂŠr Radek BalaĹĄ, aby spolu s nĂm na jeviĹĄtÄ SlovĂĄckĂŠho divadla pĹevedl slavnĂ˝ filmovĂ˝ pĹĂbÄh AdĂŠla jeĹĄtÄ neveÄeĹela. SouÄĂĄstĂ scĂŠnografie je totiĹž i speciĂĄlnĂ loutka masoĹžravĂŠ kvÄtiny. âZ pomÄrnÄ nevinnÄ vyhlĂĹžejĂcĂ rostliny se stane velkĂĄ masoĹžravĂĄ obluda, kterĂĄ bude v zĂĄvÄru takĂŠ zpĂvat a tancovat,â popisuje AdĂŠlu Jaroslav Milfajt.
Rozhovor uveĹejnila v Äervnu MF Dnes
Kudy vedla vaĹĄe cesta k muzikĂĄlu AdĂŠla jeĹĄtÄ neveÄeĹela?
Ta hlavnĂ linka je asi z doby, kdy jsem s reĹžisĂŠrem Pavlem DoleĹžalem dÄlal inscenaci muzikĂĄlu MalĂ˝ krĂĄmek hrĹŻz. Ten taky pojednĂĄvĂĄ o masoĹžravĂŠ kvÄtinÄ, kterĂĄ pĹeroste svĂŠmu pÄstiteli pĹes hlavu. NevĂm, jestli ji vidÄl reĹžisĂŠr AdĂŠly Radek BalaĹĄ, ale teÄ mÄ oslovil, protoĹže tuĹĄil, Ĺže mĂĄm zkuĹĄenosti s vĂ˝robou tĂŠ kvÄtiny.
ProzradĂte, jak bude AdĂŠla na jeviĹĄti vypadat?
Z pomÄrnÄ nevinnÄ vyhlĂĹžejĂcĂ rostliny se stane velkĂĄ masoĹžravĂĄ obluda, kterĂĄ bude nejenom poĹžĂrat profesora BoÄka a KvÄtuĹĄku, ale bude takĂŠ zpĂvat a tancovat.
InspiracĂ vĂĄm byla americkĂĄ Andrey z MalĂŠho krĂĄmku hrĹŻz?
Ano, ameriÄanĂŠ to majĂ chytĹe vymyĹĄleno, na vĂ˝robu kvÄtiny existuje dokonce celĂ˝ manuĂĄl, podrobnĂ˝ nĂĄvod, jak mĂĄ kytka vypadat a co vĹĄechno by mÄla umÄt. Tady to bude samozĹejmÄ trochu jinĂŠ, ale vÄĹĂm, Ĺže stejnÄ zajĂmavĂŠ.
MÄl nÄjakĂŠ speciĂĄlnĂ pĹĂĄnĂ reĹžisĂŠr Radek BalaĹĄ?
JistÄ, pan reĹžisĂŠr napĹĂklad chtÄl, aby kytka umÄla ve vzduchu chytat kousky masa a polykat je.
PodaĹilo se to?
Nechte se pĹekvapit.
Kdo masoĹžravou pro SlovĂĄckĂŠ divadlo vyrĂĄbÄl a kolik stĂĄla?
Celou kytku vytvoĹili kolegovĂŠ v brnÄnskĂŠm divadle Radost, ale o rozpoÄtu se nesluĹĄĂ mluvit. MusĂ vĂĄm postaÄit, kdyĹž Ĺeknu, Ĺže byla hodnÄ, hodnÄ drahĂĄ.
Hledal jste inspiraci i ve filmu?
Ne, to ani nejde. Film mĂĄ jinĂĄ pravidla, hovoĹĂ k divĂĄkĹŻm jinĂ˝m jazykem. Ve filmu mĹŻĹžete pracovat s detaily, s triky, s animacĂ, se stĹihem, na divadle nic takovĂŠho nenĂ moĹžnĂŠ. Ale i to byla vĂ˝zva.
PĹi zahajovacĂ zkouĹĄce jste ukĂĄzal i seznam rekvizit. VĂte, kolik jich je?
KdyĹž jsem je pĹipravoval, popsal jsem drobnĂ˝m pĂsmem celou A3. Bylo jich okolo sto padesĂĄti, ale od tĂŠ doby jeĹĄtÄ pĹibyly dalĹĄĂ.
Co vĹĄechno jste museli vyrĂĄbÄt?
Toho je opravdu hodnÄ. Pan reĹžisĂŠr napĹĂklad chtÄl, abychom mÄli buĹinku, ze kterĂŠ vyjede boxerka a zase zajede zpĂĄtky, tak jak je to ve filmu. Nakonec jsme vymysleli jeĹĄtÄ lepĹĄĂ a vtipnÄjĹĄĂ ĹeĹĄenĂ. TakovĂ˝ch pĹĂpadĹŻ by bylo daleko vĂc.
ZnĂĄte souÄasnĂ˝ soubor SlovĂĄckĂŠho divadla? Jak si s vĂ˝zvou jmĂŠnem AdĂŠla jeĹĄtÄ neveÄeĹela podle vĂĄs poradĂ?
S uherskohradiĹĄĹĽskĂ˝mi herci jsem se setkal v roce 1990, kdy jsem s reĹžisĂŠrem Pavlem DoleĹžalem dÄlal scĂŠnu k inscenaci hry MuĹž z kraje La Macha. Od tĂŠ doby se soubor promÄnil, takĹže jej znĂĄm jen z mĂŠdiĂ, ale myslĂm, Ĺže mĂĄ vĂ˝zvy rĂĄd a AdĂŠla bude urÄitÄ z tÄch, kterou vezmou za svou.