7. 5. 2015
Zahajovací zkouška na každou inscenaci sestává většinou z přečtení textu, seznámení se scénou, kostýmy, osobností autora a jeho tvorbou, základními tématy hry a způsobem přístupu k celé inscenaci. Některé ze zahajovacích zkoušek se vymykají. Uskuteční se například na místech s připravovanou hrou souvisejících. To však není případ dvojice titulů, které jsme před nedávnem začali zkoušet. Čím se tedy odlišovaly zahajovací zkoušky na inscenace Carroll-Pitínský: Alenka v kraji divů a za zrcadlem (již před více než týdnem) a Michalová-Zetel: Autista – Moje zatracené nervy! (před dvěma dny)?
První z nich, která odstartovala dříve, vtiskl režisér Pitínský vizuální originalitu do čtverce sestavenými stoly s šachovnicí uprostřed nich, pokrytými balicím papírem, jmenovkami hereček a herců (čili přesný zasedací pořádek), červenou limonádou s brčkem pro každého a obyčejnou tužkou, s níž bylo doporučeno na balicí papír všude kolem během zkoušky malovat, čmárat a zaznamenávat – výtvory zpracuje výtvarnice Eva Jiřikovská pro materiály s inscenací související. Jmenovky pak měly pomoci dvěma představitelkám role Alenky lépe poznat a rozeznat nové budoucí kolegy a kolegyně, proto je všichni zúčastnění (opět na pokyn režiséra) otočili směrem k nim. A už se mohlo začít číst a povídat. (Druhý den i promítat jedno z filmových zpracování prózy „Alenky“ v angličtině, jež Aimee Zia Hasan pro ostatní překládala…)
Na fotografie Jana Karáska z první zkoušky hry Alenka v kraji divů a za zrcadlem se podívejte ZDE…
Tento týden v úterý se pak sešel poprvé i další tvůrčí tým s dalšími herečkami a herci a začali se společně seznamovat s textem Alžběty Michalové Autista – Moje zatracené nervy!. A nejen s textem. Též s tím, co to znamená být autista, kým vlastně takový člověk je. Divadelní hru napsala autorka a zároveň dramaturgyně inscenace podle vlastních zážitků a zkušeností, neboť její bratr autistou je. Přinesla rodinné fotografie, vyprávěla o pomůckách, které autistům pomáhají orientovat se v jejich okolí a zvládat dennodenní situace. V několika videosnímcích viděli účastníci příběhy dalších lidí s autismem a také film, jejž natočil tatínek autistické dívky. Porozumět vnitřnímu svět autistů bude pro herečky a herce nesmírně důležité. Především pochopit a prožít to, co stojí v samém doprovodném textu k inscenaci zde na stránkách: že autisté nepřebývají v jiném světě než lidé bez této diagnózy, odděleně a v jiném způsobu vnímání… Ale že žijeme v jednom světě a vnímáme jej společně. Pouze „tělo“ autistů reaguje na podněty jinak než „tělo“ ostatních lidí. Mysl však pracuje stejně. Že autista je ve svém těle vlastně „uvězněn“, ale je tam, tam uvnitř je člověk stejný jako kdokoliv…
Fotografie Marka Malůška z úterní zahajovací zkoušky hry Autista – Moje zatracené nervy! Najdete TADY…