Jistě tě potěšila nominace na Cenu Marka Ravenhilla. Můžeš tu situaci i pocity nějak okomentovat?
Ano, ta nominace mě potěšila. Hlavně proto, že je to poprvé, co byla nominována nějaká hra, která vznikla ve spolupráci Divadla LETÍ a mimopražského divadla. Myslím, že taková spolupráce má velký smysl a jsem moc ráda, že Cena Marka Ravenhilla reflektuje i důležitou práci mimopražských divadel. Slovácké divadlo je už tradičně místem, kde se nové hry pravidelně uvádějí.

Mluvili jste o tom s autorem Milanem Šotkem? Co na to říkal on?
Ne, s Milanem jsme o tom nemluvili, ale pravděpodobně se potkáme na předávání, tak se ho zeptám

Nedávno jsi viděla jednu z repríz. Byla jsi něčím překvapená? Vyvinula se nějak inscenace?
Měla jsem velkou radost, jak pěkně se inscenace usadila a také jsem ji poprvé od premiéry viděla s domácím publikem a strašně mě potěšilo, že se diváci i herci očividně dobře bavili. V průběhu roku jsem ji viděla dvakrát na zájezdech, kde se lidem zjevně také líbila, ale na domácí půdě byla atmosféra ještě lepší.

Diváci si díky „Krabaretu“ nacházejí cestu na Malou scénu Slováckého divadla. Jak divácké reakce působily na Tebe?
Viděla jsem představení, které se hrálo tzv. na volnou kasu, tedy ne v systému předplatného a přesto bylo vyprodáno a reakce byly velmi vřelé. Je to kabaret, pardon krabaret, s pěknými písničkami, myslím, že pokud si chce někdo udělat příjemný večer u sklenky vína, vyplatí se na Malou scénu vyrazit.