Co vás oslovilo na nabídce spolupráce se Slováckým divadlem?
Nové prostředí a oproti tomu ověřená spolupráce s režisérem Radkem Balašem a inspirativní Yvettou Blanarovičovou.

Jak se vám spolupracuje s uherskohradišťským souborem?
Jsou velmi kreativní a snaživí. Nakloněni novým věcem, rádi se učí a přijímají. Tohle se nevidí všude.

Kdo vás mile překvapil pohybovým talentem?
Vesměs asi všichni. Jsou bystří a rychlí. Velmi talentovaný je podle mě Jirka Hejcman.

Jak vlastně choreografie vzniká? Kde berete nápady?
Většinou vycházím z hudby. Při práci na muzikálu, tedy choreografie divadelní, je důležité zadání - o čem ta choreografie bude. Nápady a kroky pak přicházejí. To vám ale nevysvětlím. To je mezi nebem a zemí, to je taky důvod, proč to asi nemůže dělat každý. Právo veta má pak režisér, kterému pohybový výraz, který přinesu, vyhovuje či je ho třeba ještě poupravit. S Radkem Balašem jsme už dost naladěni na velmi podobnou frekvenci. 

S Yvettou Blanarovičovou ani s Radkem Balašem nespolupracujete poprvé. Co nám na ně můžete prozradit?
Yvetta je osobnost. Čím déle ji znám, tím je pro mě zajímavější jak po profesní stránce, tak po osobní. Ráda o ní říkám, že je jako moje starší sestra. Rozumíme si. Radek je velký profesionál a perfekcionalista. To odpovídá i mé mentalitě. S tímto člověkem jsem schopna hovořit a konverzovat tři hodiny vkuse a stále to není prázdné. Velmi si ho vážím. Rozumí svému řemeslu. Nikdo ho “neokecá”.

Tomáš Šulaj a David Vaculík o Qaše:

Klade na vás choreografka Qaša velké nároky?
Tomáš Šulaj: Ano, klade, je to úplně nový styl tančení, který tady ještě nebyl. Moderní prvky street dance, rapp, atd. Dost to nestíhám (smích). V současné době je pro mě choreografie asi nejtěžší - nadrtit do hlavy těch mnoho kroků až krůčků během kraťoučké hudební sekvence. A pak také rytmus inscenace, který v době kdy tento rozhovor píšu, vlastně ještě neexistuje.

David Vaculík: Hmm, Qaša, to je něco! Rozhodně si nemáme na co stěžovat. Chceme dělat muzikál, tak hold musíme makat. Odborná literatura praví, že muzikál je nejtvrdší a fyzicky nejnáročnější formou divadla. A Qaša tuto teorii mění na čirou a nádhernou praxi.