12. 2. 2006
Slovácké divadlo už dávno není zastrčeným souborem na kraji republiky. Jeho herecké osobnosti by ve svém ansámblu rádi viděli mnozí divadelní ředitelé. Důkazem je i poslední nabídka hostování pro Jitku Joskovou, a to rovnou na prkna pražského Národního divadla.
Od dubna bude na naší první scéně zkoušet režisér Pitínský Šrámkovu hru Zvony. Když přemýšlel nad obsazením některých rolí, hledal i mezi herci z jiných divadel. A protože osobnosti uherskohradišťského souboru splňovaly jeho představy bezezbytku, oslovil právě je. Nabídku dostala Anna Pospíchalová a Jitka Josková. První jmenovaná ji však vzhledem k blížícímu se mateřství musela odmítnout, Jitka Josková, představitelka legendární lišky Bystroušky přijala. „Moc se do Národního divadla těším, a to hned z několika důvodů. Za prvé jsem moc ráda, že budu mít možnost znovu pracovat s panem Pitínským a za druhé se taková nabídka snad ani nedá odmítnout, protože se může stát, že už nikdy nepřijde a za třetí to beru jako obrovskou zkušenost a možnost se něčemu dalšímu naučit,” říká cenami ověnčená herečka. Při zkoušení inscenace se ve zlaté kapličce potká například s Aloisem Švehlíkem, Josefem Vinklářem, Taťjanou Medveckou a dalšími známými herci. Premiéra je naplánována na polovinu června.
Jitka Josková však není z uherskohradišťských herců první, kdo mohl vystoupit na naší první scéně. Do roku 2002 hrál v inscenaci hry Mistr a Markétka po boku Miroslava Donutila, Františka Němce a dalších osobností Tomáš Šulaj. Zkušenosti s dalším vyhlášeným pražským jevištěm má i Irena Vacková, kterou si ke spolupráci pozval Bolek Polívka. V Činoherním klubu až do svého těhotenství hrála v komedii Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho s Jiřím Hálkem, Ondřejem Vetchým a dalšími.
Uherskohradišťští herci se však shodují na tom, že Slovácké divadlo patřící momentálně ke špičce mezi českými divadly opouštět nehodlají. „V době hostování v Činoherním klubu jsem o Praze uvažovala, mateřská dovolená mě však nasměrovala jinou cestou a tím pádem jakékoliv další rozhodnutí činím za více lidí než jen za sebe. I když nezastírám náklonnost k Činohernímu klubu nebo k Divadlu Na zábradlí, nemám touhu se ´klátit´na volné noze od reklamy k seriálu a občas si zaskočit do divadla. Na to mám divadlo v Hradišti i Hradiště samotné příliš ráda,” říká Irena Vacková. Podobného názoru je i Jitka Josková. „Nebudu tvrdit, že bych Slovácké divadlo nikdy nevyměnila za jiné, ale teď jsem tu šťastná a měnit to nehodlám,” říká rezolutně.