Jaká byla vaše cesta ke Slováckému divadlu? Po absolvování JAMU jsem dostal docela dost nabídek do různých divadel po celé republice, bylo mezi nimi i Slovácké divadlo, ale tenkrát jsem do něj za žádnou cenu nechtěl. Měl jsem mimo jiné nabídku i do Plzeňského divadla a po té jsem hodně toužil. V Plzni mi tenkrát slibovali, že mě určitě přijmou, ale v květnu mi zavolali, že pro mě místo nemají a já musel hledat jinde. Tak jsem zavolal do SD a pan ředitel mě přijal. Teď jsem rád, že ta Plzeň nevyšla, protože tady na jižní Moravě se mi daleko lépe dýchá, lidi jsou k sobě otevřenější a hlavně to divadlo se tady dělá poctivě a s láskou. Hrál jste celou řadu zajímavých rolí. Na které vzpomínáte nejraději? Nejvíc se mi asi pod kůži vryla postava Mickeyho v muzikálu Pokrevní bratři. Byla to role s velkým psychologickým vývojem, musel jsem zvládnout vývoj od šestiletého kluka, až po jednadvacetiletého recidivistu.Navíc to byla první velká zkušenost s Radkem Balašem a už tenkrát jsme si padli do noty. Moc rád na toto období vzpomínám. Ale za všechny ostatní role vzpomenu ještě Henryho v Tom pravém, či Dmitrije v Bratrech Karamazovích nebo na Jaga v Othellovi. Máte svůj herecký sen? Jakou postavu byste rád hrál? Herecký sen nemám, on totiž většinou nevyjde a pak je člověk zbytečně zklamaný. A vysněnou roli také nemám, beru je tak jak přicházejí. Myslím si totiž, že nejsou ani dobré ani špatné role, podle mě záleží na okolnostech za kterých tu či onu postavu nazkoušíte a jaký si k ní vytvoříte vztah. Herec může dostat vysněnou roli a okolnosti ho můžou dotlačit k tomu, že ji bude nenávidět. Která s ocenění či nominací vás nejvíc teší? Těší mě všechny ceny a všechna ocenění, zvlášť ty divácké. Ale v současné době mám velkou radost, že jsem byl vybrán do nejužší nominace na cenu Thálie za roli Jerryho v muzikálu Donaha! Vše se rozhodne 25. března v Národním divadle ve 20.00 hod při slavnostním vyhlašování. Bude se rozhodovat mez mnou a Janem Apolenářem. Tak uvidíme. Čekal jste vítězství v divácké anketě Slovácký Oskar? Asi bych lhal, kdybych řekl, že mi to bylo jedno. Někde v nitru jsem doufal, ale jelikož ostatní kolegové měli na kontě taky dobré výkony, netroufal jsem si nic odhadovat nebo něco čekat. Jak vzpomínáte na zkoušení role, za kterou vám diváci přidělili Slov. Oskara? Zkoušení bylo velmi náročné. Byl to a vlastně ještě pořád je nejnáročnější muzikál v historii Slováckého divadla. Zkoušelo se ne „třech frontách” – na jevišti se aranžovaly herecké akce, u klavíru se korepetovaly hudební songy a choreografie ta se pilovala kde bylo zrovna volno. Pak se to všechno muselo skloubit dohromady.Vzpomínám, že ještě den před veřejnou generálkou to vypadalo, že to snad nedáme dohromady a že to nemůže fungovat. No a dnes je to nejúspěšnější inscenace. Divadlo je zázrak. Kdo byl vašim adepte na vítězství? Moc jsem to přál Jirkovi Juřinovi a moc mě teší, že Jirka získal cenu Nevětšího z pierotů. Myslím, že si ji právem zaslouží. Kdybyste sami mohli dát komukoliv na světě Slováckého Oskara, Kdo by to byl a proč? Těch adeptů by byla spousta, ale nejraději bych ho dal kolegovi Jirkovi Hejcmanovi za největší Polednici v muzikálu Kytice. Mohl byste si vzpomenout na nějaký veselý či kuriózní přebrept z představení. Těch v představení bylo hodně a nevím zrovna jaký vybrat. Ale jednou jsem moderoval módní přehlídku a na závěr večera byla připravena kolekce svatebních šatů. Připravil jsem si krásnou řeč, která měla končit slovy ...dámy molo je vaše. Místo toho ze mě vyšlo ...dámy mol je váš. Což nebyl zrovna dobrý úvod ke svatebním šatům. Máte nějakou divadelní noční můru? Tu máme asi všichni stejnou, že se objevím úplně v cizí hře v jiném kostýmu a budu úplně ztracený.