Nedávno na veřejnost pronikla zpráva o tom, že čekáte miminko. Gratulujeme. Jak se cítíte? Krásně. Ze začátku mi bylo dost špatně, ale už je to všechno v pořádku a užívám si to. Prozradíte, jak si užíváte? Moc rádi s miminkem lenošíme. Nejradši zalezeme do postele a tam spolu jíme, nejradši sladkosti. To bychom mohli celé dny. Zpíváte miminku taky? Ano, díky tomu, že mám více času, jsem začala opět jezdit ke své profesorce zpěvu do Brna, hudbu i posloucháme a hodně chodíme na koncerty. Teď jsme byli v Rudolfínu. Moc se nám to líbilo. Váš manžel je zástupcem koncertního mistra České filharmonie. Bude chtít mít doma muzikanta? Vzhledem k tomu, že se jeho tatínek i oba bratři věnují houslím, tak je to pravděpodobné. Dokonce, když jsem Jirkovi dojatá volala, že mám snímky z ultrazvuku, říkala jsem z legrace, že tam vidím malé housličky, aby měl radost. Potěšilo ho to. Ale pokud nebude mít naše dítě k hudbě vztah, může jezdit třeba na traktoru. Hlavně, že bude šťastné. A co další vaše záliba – koně? Nestýská se vám? Ze začátku jsem si myslela, že mi budou chybět hodně, ale docela jsem se s tím, že si hned tak nezajezdím, smířila. Jezdit v mínus dvaceti stejně není moc romantické. Za několik dnů se budou udílet ceny Slovácký Oskar a Největší z pierotů. Jak se těšíte na vyhlašování? Já bych nerada působila jako někdo, kdo si cen a přízně diváků neváží, ale já nic takového teď neřeším. Já svůj poklad nosím v sobě a je to nade všechny ceny. A nechystám se, snad mi to diváci odpustí, ani na ples. Budeme si asi s miminkem číst Káju Maříka. Ale v uplynulém roce jste hrála spoustu hezkých rolí. Ano. Hrála jsem třeba Mášu v Maškarádě, Georgii Bukatinskou v muzikálu Donaha! a další. Každou z nich mám ráda. Jak na zkoušení těch rolí vzpomínáte? Maškaráda byla velmi těžká práce. Ruská režijní škola se totiž výrazně liší od té naší a je pro nás moc těžké přistoupit na postupy, které paní režisérka Smilková uplatňuje. Ale protože jsme to všichni věděli, byli jsme obrněni trpělivostí a věřili jsme, že inscenace se nakonec bude líbit. A to se stalo. Postřehla jste, že Maškaráda byla nominována na nejlepší inscenaci loňského roku v celé České republice? Vážně? To slyším poprvé. To je úžasné. Ano, rozhodli o tom divadelní kritikové. Aby o tom nerozhodili, když jsme se na Maškarádě tak nadřeli. (Smích) Ale vážně – mám teď víc času a často zajdu do jiných divadel. Upřímně si myslím, že Maškaráda je z těch inscenací, které by mohly porotu oslovit. A co muzikál Donaha! Jak vzpomínáte na něj? To byla krásná práce. Už od začátku jsme věděli, že to bude hit, ale lavina zájmu, která se po premiéře strhla, překvapila všechny. Donaha! je vždycky vyprodáno za několik desítek minut. Někteří diváci se na něj za tři čtvrtě roku, co jej hrajeme, ještě nedostali. Vaši roli ale bude hrát nová kolegyně Petra Beoková. Ano, budu se s Georgií z Donaha! loučit. Ale zase budu mít možnost vidět celý muzikál z hlediště. Už se těším. Některé scény jsem totiž sledovala, když jsme se připravovala na svůj výstup a moc mě bavily. Musela jsem se držet, abych se nezačala smát. V hledišti žádné omezování nebude. A taky si pořádně vychutnám finálovou scénu, kdy kolegové dotáhnou striptýz do konce. Že bych si vzala dalekohled? Tipy, na kterého z kolegů se zaměřit, už mám. (smích) Co je podle vás tím hlavním, proč je muzikál Donaha! pořád vyprodaný? Tak se podívejte na kolegy! Neznám ženskou, která by nechtěla vidět pohromadě tolik nahých chlapů, ještě navíc častokrát jejich idolů. Ale vážně – Donaha! je prvotřídně odvedená práce. Režisér Radek Balaš je profesionál. A my jsme s ním postavili muzikál, ve kterém se tančí, zpívá, hraje, stepuje a ještě je u toho legrace. To je to, co diváky žene do hlediště. A jsem přesvědčená, že je oslovuje i chuť se kterou děláme divadlo. Přijdete se podívat i na jiné inscenace, ve kterých za vás roli převezme kolegyně? Jistě! Na všechny! Vím, že jste si Uherské Hradiště oblíbila. Bude vám po něm smutno? Bude. Moc. Byla jsem tady šťastná. Bude mi chybět divadlo, kolegové, koně, dobré vínko a vřelý vztah zdejšího kraje k folklóru. Ale já se sem budu pořád vracet. Chci, aby to všechno poznalo i moje dítě. Anna Pospíchalová, rozená Michlíčková Narodila se v Brně před třiceti lety. Po stludiu na Konzervatoři vystudovala muzikálové herectví na brněnské JAMU. Po jejím absolvování nastoupila do angažmá Slováckého divadla. Za roli Yermy získala hned v prvním roce cenu kritiků Největší z pierotů, tradičně se umisťovala i na předních místech divácké ankety Slovácký Oskar. Anna Pospíchalová vytvořila celou řadu výrazných postav – Roxanu v Cyranovi de Bergerac, Puka ve Snu noci svatojánské, Miladu v Šakalích létech či Mášu v Rackovi. Na začátku loňského srpna se provdala za Jiřího Pospíchala, nyní spolu očekávají prvního potomka.