Zase ta Šrámkova krása, a jeho komín

Jiří P. Kříž

Hradišťské nastudování Měsíce nad řekou Fráni Šrámka z dílny režisérky Anny Petrželkové, dramaturgyně Ivy Šulajové a znamenité scénografky a kostymérky Evy Jiřikovské, postrádá onen pověstný písecký výhled z okna, jež „vedlo na Otavu i na ten komín“. Ostatně za Slováckým divadlem teče úplně jiná řeka.
Některé diváky první část premiéry rozběsnila tak, že prý - k jejich škodě - z divadla utekli. Na mé oblíbené první repríze už to bylo lepší, a mohl jsem tedy v klidu přemýšlet, proč Petrželková ze Šrámkovy imprese stvořila inscenaci naplněnou expresí a despektem. Nevím, ke Šrámkovi nebo k maloměšťákům jeho příběhu?

Jak vnímat Šrámka

A vzpomněl jsem si na vlastní seznámení se spisovatelovými píseckými desátými léty. V první polovině 60. let už nás fascinovala Hrubínova Romance pro křídlovku a dramata z Jestřábí věže Robinsona Jefferse v kongeniálním převodu Kamila Bednáře. A rodičové se nám snažili vnutit Šrámkovu slavnostní obyčejnost a rozbolavělost, ve kterých jsme v Měsíci nad řekou ani nepoznávali někdejšího anarchistu a buřiče.
Nevrátil nás k Šrámkovi ani odkaz na Krškův film z roku 1953. Pozor ale! Mezi agitkami a bláboly té doby - v objektivním hodnocení Václava Březiny od 0 do 40 procent, je svými 80% dílem výjimečným a trvale hodnotným. Už pro naši generaci zůstal ovšem z básnivého prozaika spíš jen Šrámkův Písek a Šrámkova Sobotka.
A což teprve pro naši synovskou a dceřinou generaci?! Také jí jsou samozřejmě vlastní mladické touhy a sny. A velmi aktuální je i úsilí vybřednout z konvencí, do kterých zapadla většina jejich otců a matek, jak to mladí kolem sebe vidí. Zatím se s jejich cestou nesmiřují. Také proto ono rozbití syžetu první části Měsíce nad řekou.
Šrámkovu nostalgii, pocity zmarněnosti, a později z toho plynoucí společenskou deziluzi a odmlčení, vrcholící pak za protektorátu nevycházením z domu, jsme pochopili až po násilném skončení pražského jara. Generaci Petrželkové, Šulajové či Jiřikovské dochází věčné refrény života a opakovatelnost dějů až do ubití ideálů právě dnes. Mám to ocenit, nebo mně z toho má být ještě víc smutno?

Lidé v pasti

Proto je jejich Měsíc nad řekou v druhé části už zase šrámkovský, i když jinak než třeba připomenutý Krškův film. V inscenaci necítím rezignaci, nýbrž touhu bránit se konvencím až za příběh Slávky Hlubinové (Petra Staňková), Vilíka Roškota (Zdeněk Trčálek) a jejich rodičů - samozřejmě vážených občanů, kteří si na vlastní bouře nevzpomínají už ani na setkání abiturientů. Jen chlastají, i když s nostalgií v duši.
Rodičovskou generaci zralých maloměšťáků hrají Tomáš Šulaj, Irena Vacková, Jiří Hejcman, David Vacke a další. Mladost připomíná Hlubinovi David Macháček, starobu pak předpovídá Vladimír Doskočil. Na to generační ohlížení máme ale v české literatuře onačejší majstrštyk: Lidskou tragikomedii Ladislava Klímy.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Fráňa Šrámek: Měsíc nad řekou. Úprava Iva Šulajová, Anna Petrželková. Režie Anna Petrželková, dramaturgie Iva Šulajová, výprava Eva Jiřikovská, hudba Mario Buzzi. Premiéra 4. března, psáno z reprízy 6. března 20127.

Hodnocení 80%

Měsíc nad školní katedrou (recenze Jitky Šotkovské v Divadelních novinách)