Jirko, co můžeš o připravované novince prozradit?
Retro muzikál z jedné americké továrny na pyžama, kde právě propuká boj s odbory o přidání sedmi a půl centu na hodinu. Do toho love story - správní ředitel a krásná šéfka odborů - plná zvratů, paranoidní ředitel, žárlivý „vrhač nožů", koketní sekretářka, dělnice jako lusk, kaktusy, tango, gin, songy a vele-tance a snad i legrace a slzy.

Co bylo pro tebe při zkoušení nejtěžší?
Krom velmi těžkých pěveckých čísel, asi určitě dvoj alternace s Petrem Čagánkem. Kromě Sida hrajeme ještě obchodního cestujícího Maxe. Je velmi těžké se během zkoušky „převtělovat“ z jedné role do druhé, obzvlášť když se v jednom obraze setkávám „sám se sebou“ a vedu se sebou dialog.

Jak už jsi zmínil, představíš se v hlavní roli v alternaci s Petrem. V čem bude tvůj Sid Sorokin jiný?
Každý jsme jiný už ze své podstaty. Určitě se oba dva snažíme vložit do Sida část své vlastní osobnosti, zkušeností, jak citových, tak milostných, tak milostně citových a ty jsme každý zažili určitě jiné. A když budu hrát Sida já, budu to já, a když Petr, bude to Petr. To je snad jasné.

Hra o pyžama je plná velkých hudebních čísel. Jak náročné pro tebe jednotlivé hudební party jsou?
Jsou dosti náročné, ale krásné. Navíc budeme mít na jevišti živou kapelu, což je vždy opravdový zážitek. Ale i velká zodpovědnost. Já osobně jsem takto náročné party zatím nestudoval, ale snažím se překonávat limity oktáv, možná spíš oktávy? (smích)

Máš v Pyžamech obzvlášť oblíbenou pasáž?
Mám rád všechny pasáže, je to příjemná práce a někdy i legrace, ale i velká dřina. Taky zatím ještě hodně stmelujeme, tmelíme a řetězíme, aby všechno klaplo. Máme týden do premiéry, takže na opravdové užívání si musím ještě chviličku počkat.

Jak vypadá obvykle jeden "zkoušecí" den?
Ráno začínáme podle již den předem stanoveného plánu. Nalepíme si porty (mikrofonky na přenos zpěvu nalepené obvykle na tváři) a jdeme se oblékat, líčit, připravovat na průjezd celé hry, jako dneska. Jinak zkoušíme předem vybrané scény či choreografie nebo korepetujeme pěvecká čísla. Či celé celky. Do toho navštěvujeme krejčovnu, kde se šijí a upravují kostýmy pro danou inscenaci. Je to frmol, obzvlášť před premiérou. Někdy během jedné zkoušky projedeme inscenaci dvakrát a večer hrajeme zase něco jiného, což už je potom opravdu „záhul“. Ale baví nás to. A to je hlavní, ne?

Jaký máš obecně vztah k muzikálům?
Je to těžká disciplína, takže z něj mám velký respekt. Ale téměř v každém jsem zatím hrál. Od Donaha!, přes Sugar, aktuálně Pokrevní bratři a nesmím zapomenout na mé oblíbená Šakalí léta. Snoubí se v něm vše - činohra, pěvecké a taneční čísla, rychlé střídání žánrů, jistá střihovost, možná klipovost. Není to legrace dát to všechno dohromady, aby to dávalo smysl a lidi to bavilo.  Je to jak ve sportu moderní pětiboj. (smích)

Hra o pyžama bude u nás uvedena v české premiéře. Co to pro tebe znamená?
Velkou zodpovědnost!

Muzikál režíruje Mikoláš Tyc, který se Slováckým divadlem spolupracuje poprvé. Jak bys ho přiblížil divákům?
Člověk se smyslem pro humor, což je pro mě vždy to nejdůležitější. Jinak rád nosí košile, jsem si všiml (smích), má rád vtipy všeho druhu, rád hraje bowling, na obědě jsem s ním zatím nebyl, takže v této oblasti neporadím. Sympaťák. Rád bych ještě ale připomenul další důležité členy realizačního týmu. Dramaturg Jan Šotkovský, choreograf Martin Pacek, asistentka choreografie Jitka Hlaváčová, kostýmy Aneta Grňáková a další - od rekvizitářek, vlásenkářek až po techniku.

Muzikály jsou ve Slováckém divadle divácky velmi oblíbené. Čím myslíš, že to je? A myslíš, že tomu tak bude i v případě Hry o pyžama?
Doufám. Myslím, že ve Slováckém divadle se vždy snažíme a je tady dlouhá tradice řekl bych hereckých muzikálů, které se nepokoušejí hlavně o pompéznost, ale staví na hercích a hereckých situacích, a to důsledně. Proto mají naši diváci myslím rádi naše muzikály, krom písniček a tanců, vidí hlavně divadlo!