Po muzikálu Dohana! přichází Slovácké divadlo s dalším hudebním titulem a opět v něm hraješ jednu z hlavních rolí. Prozradíš o co jde? Jde o Žebráckou operu, autorem je Bertold Brecht a hudbu složil Kurt Weill. Je to hra ze zločineckého prostředí, poukazuje na to, jak jsou zločinci provázáni s nejvyššími policejními i státními úřady, jak jsou všichni úplatní navíc nechybí láska i zrada, zkrátka myslím, že to o čem hrajeme, je stále aktuální. Snažíme se „žebrandu” inscenovat v řádu Bertolda Brechta, takže klasické divadlo diváci určitě neuvidí, vše bude tak trochu vyjeté z klasických kolejí, v řádu toho jak byla hra napsána. Celou inscenaci doplňují nádherné songy Kurta Weilla, ale i ty jsou inscenovány jinak než, by divák od hudebního titulu očekával. Ostatně přijďte se podívat a uvidíte. Je muzikál to co tě baví nejvíce? Neumím specifikovat to, co mě baví nejvíce. Asi to není ani muzikál, ani opereta, ani činohra, myslím, že to co mě baví nejvíce je dobré divadlo. V tomto případě je jedno, o jaký jde žánr. Co je pro tebe u muzikálu nejtěžší? Zpěv, tanec, samotné hraní, nebo skloubit všechno dohromady? Nebo snad nemáš s ničím potíže a jde to samo? Samozřejmě, že při muzikálu je nejtěžší skloubit všechny složky dohromady tak, aby to na diváka působilo přirozeně a věrohodně. Nic nejde samo o sobě, za vším co se na jevišti odehrává, jsou hodiny strávené na zkouškách, neustálé pochybování o sobě samém, o smysluplnosti našeho poslání atd. Ale když se to vše povede a divák to dá najevo, tak je to blažený pocit. Mistrem muzikálů je u nás Radek Balaš, se kterým si nastudoval jak Pokrevní bratry tak Šakalí léta i Donaha! Žebrácká opera je také hudební inscenací, ale režisérem je mistr činoher Martin Porubjak. Jaký je rozdíl v přístupu? Především musím říct to, že „žebrácká” není muzikál takže už v tomto je velký rozdíl. Jde o stylizované divadlo, a to i v hudebních číslech. Celá inscenace je tak zvláštně disharmonicky rozbita, takže rozdíl v přístupu vidím hlavně v samotném žánru či duchu inscenování Žebrácké opery . Asi bych to nerad srovnával, protože kdyby si Radek Balaš k inscenování vybral podobný klíč, postupoval by asi stejně. Můžeme prozradit, že v Žebrácké opeře budeš hrát vězeňského bachaře. Je těžké uhlídat doslova smečku ženských vězenkyň? Já budu hrát v Žebrácké opeře především Macheatha, ten vězeňský bachař je jen taková režijní nadstavba. A jestli se dá uhlídat smečka vězenkyň, to jaksi neumím posoudit, protože ty naše jsou docela disciplinované. I když teď pří jedné z posledních zkoušek mě poprvé připoutali k železným schodům a já se nemohl hýbat ani nijak bránit. Některé kolegyně se na mě vrhly a to co mi dělaly, nebudu raděj publikovat. Hradiště je mimo jiné i neslavně známé právě věznicí. Navštívils ji? Právě s Hradišťskou věznicí má naše pojetí „žebrácké” hodně společného. Pan režisér celý příběh zasadil do ženské věznice v Uherském Hradišti, kde vězenkyně pod vedením ředitele věznice nastudovaly Žebráckou operu. Věznici jsem samozřejmě navštívil a musím říct, že jsem měl hodně špatný pocit. Ani ne s toho prostředí, jako spíš s představy, co vše se tam odehrávalo. Lidi často zapomínají, myslím, že by tam měli nahnat všechny povinně, abychom na některé stinné stránky naší historie nezapomněli. Jaké to je, vžít se do situace, kdy jsou kolem tebe samí zločinci? Docela fajn, jednoho ze zločinců totiž hraju.V „„žebrácké“” jsou opravdu jenom zločinci: samí zloději, žebráci, vrazi, pasáci a kurvy, úplatní policajti aj. A když si uvědomím, že v tomhle všem žijeme, tak je mi na nic Když se vrátíme k Žebrácké opeře, nemůže se kolegyním stát, že zapomenou na role a přenesou si charaktery i mimo jeviště? To snad ne! To by se ze Slováckého divadla stala líheň zločineckého podsvětí. Jsi jediným mužem obsazeným v Žebrácké opeře. Je to výhoda? No samozřejmě, že to je výhoda. Holky mi vaří kafe, předhání se, která mi donese svačinu, občas mě připoutají pouty ke konstrukci na jevišti a dělají si se mnou, co chtějí. Co víc si můžu přát, ale abych pravdu řekl už se mi stýská po štípancích od Jiřího H. Tvoji roli hrála řada vynikajících herců, z našich je nejznámější asi Miloš Kopecký. Každý určitě zná jeho podání skladby Mackie Messer. Je pro tebe něčím inspirativní? Ne ničím. Za prvé tu píseň Macheath vůbec nezpívá a za druhé Miloš Kopecký to hrál úplně o něčem jiném než my. Na závěr jedna zdánlivě nesouvisející otázka – Slovácké divadlo nabízí předplatné na další rok. Tituly jsou stále lákavější. Na kterou hru by ses nejvíc těšil jako divák? Na Skleněný zvěřinec - miluji americkou dramatiku.Ale myslím, že tituly jsou opravdu lákavé, takže bych se těšil ne vše a moc by mě štvalo kdybych předplatné neměl. Pozor! Jak jsme minulý týden upozorňovali, ve Slováckém divadle se připravují premiéry dvě. Kromě Žebrácké opery zkouší David Vacke na Malé scéně černou komedii Klub sebevrahů. Ačkoliv má premiéru v sobotu 19. listopadu v 19.30, už tento pátek herci odehrají veřejnou generální zkoušku. Začátek je v 16.00 hodin na Malé scéně.