„Paní Smilková je pověstná svými mimořádnými nároky na herce,” říká mluvčí Slováckého divadla a představitel jedné z hlavních rolí Josef Kubáník. „Sama si myslí, že jedině když herci do cesty postaví překážky, je možné dosáhnout pozoruhodného výsledku. Někdy se nám ale zdá, že těch překážek a komplikací je už příliš,” dodává Kubáník a naráží tak například na první poprázdninový den, kdy herci pracovali v plném nasazení celých sedm hodin. Neobvyklý přístup na jehož konci však bývají obdivuhodné inscenace, není jediné, co Oxana Smilková hercům nabízí. Velkou pozornost si zasluhuje samotná Lermontovova hra. Málokdo totiž ví, že slavný ruský romantik napsal pět verzí Maškarády. Ta poslední, kterou považoval za nejdokonalejší a od původní se v mnohém liší, byla určena ke zničení. Měla na tom zájem nejenom cenzura carského Ruska, ale v roce 1942 o to velmi usiloval sám J. V. Stalin. „Stalin zakázal hrát dvě hry: Richarda III. od Shakespeara a právě Lermontovovu Maškarádu. A mě zajímá, čeho se tak bál? Co mu na této, podle mého geniální hře tolik vadilo?” přemýšlí režisérka Smilková a dodává, že i na to se bude snažit při vůbec prvním uvedení poslední verze Maškarády odpovědět. Premiéra proběhne už příští sobotu.