Pane režisére, Vojnarka letos nejvíc ze všech inscenací uspěla v bodování diváků a získala Slováckého Oskara. Stejně tak zabodovaly obě představitelky titulní role Pavlína Hejcmanová (Slovácký Oskar) a Kamila Zetelová (Největší z pierotů). Co to pro vás znamená a jaký je to pocit?
Pocit uspokojení, že ještě nepatřím do starého, byť o železo je u určité skupiny veliký zájem. Při převzetí ceny jsem na jevišti Slováckého divadla řekl: „Miluji divadlo a jeho diváky a jsem rád, že to na mé práci poznali.“

Vím, že se netajíte obdivem k Jiráskově tvorbě. Je pro vás inscenace Vojnarky splněným snem?
Ani ne tak splněný sen, jako spíše další kamínek do mozaiky českého kritického realizmu v dramatické tvorbě. Patří sem Maryša, Naši furianti, nyní i Vojnarka a snad se ještě někdy potkám s Její pastorkyňou… Českou klasiku prostě miluji.  

Co podle vás na tomto díle nejvíc oslovuje dnešního diváka?
Jsou to narušené mezilidské vztahy a tato tématika, byť s různorodými problémy, je stará jako lidstvo samo.  

Režie Vojnarky je v pořadí vaše devadesátá na prknech Slováckého divadla. To je velmi vysoké a úctyhodné číslo. Dokázal byste vybrat tři inscenace, které pro vás byly zásadní nebo na jejich zkoušení rád vzpomínáte?
Tradičně říkám, že mám nejraději poslední inscenaci, kterou jsem režíroval a tou byla nyní Králova řeč. Ale vybrat z té devadesátky tři nej…, to po mně nechtějte. Je tam tolik témat a příjemných vzpomínek, že bych asi těm, které nebudu jmenovat, ublížil.

Vy jste ve Slováckém divadle působil jako ředitel 25 let a v angažmá jste zde byl už od roku 1969. S divadlem jste propojen téměř celý život. Prozradíte, co vás do Uherského Hradiště přivedlo?
Byla to souhra náhod. Měl jsem nabídky z Jihlavy, Šumperka a Pardubic, ale shodou okolností zvítězilo Slovácké divadlo, snad i proto, že moje manželka pocházela z nedalekého Zlína. V žádném případě však tohoto kroku nelituji. Prožil jsem v tomto divadle krásných sedmačtyřicet let.

Do divadla se stále vracíte nejen jako režisér, ale i herec. Jaký je to pocit a v čem se tato zkušenost liší od doby, kdy jste byl do chodu divadla aktivně zapojen?
Každý umělec i každý tvůrčí tým má osobitý rukopis. Záleží na těch, kteří navazují na moji mnohaletou práci, aby i jejich nový rukopis byl čitelný a sdělný co nejširším vrstvám diváků.

Na závěr bych se ráda zeptala, co byste Slováckému divadlu i sobě do budoucna přál?
Aby se Slovácké divadlo dočkalo zásadní rekonstrukce budovy, včetně jejího zázemí a aby o moji práci byl ve "Slováckém" ještě nějaký ten rok zájem.  

Vstupenky na reprízu Vojnarky, která se uskuteční v pátek 19. 5., můžete zakoupit ZDE...