Radovan Lipus se ve Slováckém divadle s Petrem Matáskem potkal dvakrát. Společně uvedli na jeviště dva úspěšné tituly - v roce 2007 jevištní adaptaci románu Jane Austenové Pýcha a předsudek a v roce 2011 román nejúspěšnější polské autorky současnosti Olgy Tokarczukové v dramatizaci Renaty Putzlacher-Buchtové Denní dům, noční dům.

Petr Matásek nás navždy opustil v červenci a i my, Slovácké divadlo, se připojujeme k této vzpomínce na osobnost, která nás obohatila, a přejeme Petrovi klidný odpočinek v divadelním nebi...

Milý Petře, querido Pedro,

za okny v Hostivaři je pozdní, unavené srpnové vedro a jako parní mašina zas tlačí čas k indiánskému létu. Mám těžký problém – najít správné slovo nebo větu. Nevím, jak vůbec dá se myslet, mluvit a psát o Tobě v minulém čase. Nejde to. Bez ohledu na indiány i na léto – je to nesmysl. Můžu se klopýtavě snažit ze všech sil, ale stejně: stále jsi tu s námi. V přítomnosti. Ano, vím, vím, že jsme tady všichni jen trvalý tranzit, procházející hosti, pomíjivý expresní balík v kůži zabalených kostí, ale stejně tuším, že je všechno jinak, než jsme schopni si nedomykavě myslet. Naše životy nejsou jen úsečky kolmé, vodorovné nebo svislé, protože Bůh nestvořil stromy jako jehlany či kužely, jak dobře ví hrdá Thomasina Coverlyová ve Stoppardově Arkádii. Jako prozářený aristokratický salon před lety v Národním divadle, querido Pedro, pro nás stvořil jsi ji, takže vím, že v tom jasném prostoru umíš vědomě, hluboce a moudře bydlet.

Petře, stále jsi tu, jen ses asi zrovna vydal na daleký výlet. Na další workshop někam do Ohia, Sydney, na Island… Možná právě přes své elegantní brýle hledíš na některý z naprosto neznámých, malých japonských ostrovů. Nebo ne. Na tvém ateliéru v Černé za Bory vidím starou rezavou podkovu nad jezírkem se zlatými rybami. Rušná rychlíková trať za plotem, letní nebe vysoko nad námi velí vyrazit společně ve čtyřech na kolech kolem Tiché Orlice. Je čas všem zmizet a všemu ztratit se. Teprve v půli cesty se zastavit u slepého ramene řeky, v hospodě U Pildy v Bezpráví. Tady, zdá se, je správné místo pro tebe, tedy pro Matase, který umí tak uhrančivě vyprávět o dětství na Žižkově a bezrukém dědovi, jemuž pomáhal balit cigarety. Jako tvá scénografie – tak úsporné, básnicky přesné a omamné všechny ty krátké věty jsou. Měl jsem to štěstí nejednou – za víc než dvacet krásných let bylo z těch našich mnoha společných horečnatých vět patnáct divadelních inscenací: Romance pro křídlovku, Clavijo, Cyrano, Dvojitý agent, Měsíc na vsi… všechny už dávno zmizely kdesi v mracích, jak podzimním větrem utržení papíroví draci.

Petře, v životě i na jevišti neumíš se opakovat. Stále nové mocné obrazy i nová slova: to zůstane už navždycky. Nejsi a nebudeš hlučná muzika, která nezní. I když dlouhá a svinská nemoc sevře tvou brilantní hlavu, přezdíváš broskvím kozičky a říkáš, že spolu příště určitě vyrazíme na Královský Mezník. Netuším, kde to je, ale bezpečně vím, že jsi teď právě tam. Než chladný podzim jak okupační vojsko drsně a prudce vtrhne do léta, posílám ti alespoň tyto pošetilé kouřové indiánské pozdravy.

Querido Pedro, drahý Petře, milý Matasi, až přijde můj čas, věř, že se tam v jakémkoli počasí spolehlivě dostavím. Vystoupáme spolu až na Královský Mezník a svalíme se do trávy!

Radovan Lipus

Na svého přítele a spolupracovníka zavzpomínal Radovan Lipus v Divadelních novinách.

Publikováno: 6. září 2017

Kdo byl Petr Matásek

Petr Matásek (17. dubna 1944 - 25. července 2017) byl český divadelník a scénograf. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a scénografii na katedře loutkového divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Byl výtvarníkem a šéfem výpravy Středočeského loutkového divadla na Kladně a Divadla dětí Alfa, od roku 1974 pak šéfem výpravy v Divadle Drak v Hradci Králové. Od roku 1990 byl pedagogem scénografie na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, od roku 2000 byl současně svobodným scénografem. Jeho synem je herec David Matásek. Do historie moderního českého loutkového divadla se zapsal zejména inscenacemi, které jako výtvarník spoluvytvářel s režisérem Josefem Kroftou v Divadle Drak, patří k nim mimo jiné Šípková Růženka (1976), Zlatovláska (1981), O Popelce (1982), Sen noci svatojánské (1984), Píseň života (1985). V zahraniční vedl řadu scénografických workshopů. Jednou z posledních prezentací jeho práce byla oborová výstava Strings attached v Ohiu v USA a České loutkové divadlo 3x jinak (Korea, Japonsko, Česká republika), pořádaná Institutem umění – Divadelním ústavem. Petr Matásek získal několik ocenění na přehlídce Skupova Plzeň, v roce 1999 Zlatou trigu Pražského quadrienále a v roce 2000 Cenu Alfréda Radoka za scénografii. Se Slováckým divadlem spolupracoval dvakrát, na inscenacích Pýcha a předsudek a Denní dům, noční dům, které režíroval Radovan Lipus.

Fotografie z inscenace Pýcha a předsudek si můžete prohlédnout a zavzpomínat zde, a Denní dům, noční dům tady.