Markéto, čím tě zaujalo Přes ploty?

Jedinečně se dotýká jednoho z podstatných rysů  společenské debaty přinejmenším posledních let. To vnímá asi každý - jako by nám scházela společná základna, společná platforma. Mizí média, která by sledovali lidé nejrůznějších názorů, každý máme "ta svoje", jež nám svým zaměřením vyhovují. Může se zdát, že Matěj s Fedorem Gálem nemají společného vůbec nic. 

Myslíš si, že je hra kontroverzní a proč?

Nerada o nějakém textu říkám, že je kontroverzní, kontroverznost neberu jako kvalitu sama o sobě, kontroverzi může vyvolat i sebehloupější výrok. Ale vezmeme-li tu otázku tak, jestli nás Přes ploty staví před nelehké volby, tak to jistě ano. Ještě před rokem bych si třeba řekla, že s neonacisty se přece nemluví. Fedor Gál s jedním hovoří, a to i přes to, že se Matěj v něčem ztotožňuje s nacisty, kteří zabili Fedorova otce. Také jsme myslím mnozí měli lidi podobného smýšlení, jako je Matěj, "zaškatulkované". Matěj nás překvapil svou sečtělostí, citlivostí, schopností věci přesně pojmenovat. A je to koneckonců také on, kdo ten dialog začal, nikoli Gál.

Jak ty vnímáš svou občanskou odpovědnost?

Snažím se říkat si, že je třeba začít především od sebe samé, ale má to pochopitelně své nedostatky. Abych uvedla příklad - jeden z problémů u nás představuje nedostatek členů v politických stranách, ale pro skutečný vstup do nějaké strany (byť bych si vybrat dokázala), jsem se z různých důvodů zatím nedokázala rozhodnout.

Jinak mě v tomhle směru velmi ovlivnila knížka amerického historika Timothyho Snydera Tyranie: 20 lekcí z 20. století. Snyder ji napsal po zvolení Donalda Trumpa prezidentem jako jakýsi návod co dělat, aby se ve Spojených státech udržela demokracie. Na základě své zkušenosti historika s obdobím nacistické a komunistické totality vytváří dvacet velmi čtivých doporučení, jimž je vždy věnovaná samostatná kapitola. V knize tak nalezneme připomínku, že bychom se neměli podřizovat předem, protože autoritářské režimy získají většinu své moci samovolně, přes doporučení, abychom se snažili vyvarovat frází až po radu zadat trvalý platební příkaz nějaké neziskové organizaci, ať už politické či spíše charitativní.

Dlouho ve mně rezonovala také jedna reportáž v Respektu od Tomáše Brolíka o tom, jak se jedno malé německé městečko rozhodlo společnými silami nehezky řečeno "integrovat" přijaté uprchlíky. Důchodci je učili německy, rodiny je zvali k sobě na oběd. Z celého toho textu bylo znát, že místní mají z té pomoci potřebným radost a že jsou hrdí na to, že ji mohou poskytnout.

Blanka Šmejdovcová