PEVNINA. Toto slovo, bylo-li zvoláno z hlídkového koše zaoceánské fregaty po měsících odloučení strávených na volném moři, vzbuzovalo jistě u nejednoho námořníka neovladatelný gejzír euforie a záplavy pocitu štěstí, končícího vyčerpáním a usedavým pláčem. Nic takového po zhlédnutí mé výstavy neočekávám! Přijdou-li však přese všechno slzy, nepochopení či beznaděj, vězte, že záměrem a cílem tohoto počinu bylo něco zcela jiného.

Chtěl jsem jen hrstce blízkých podat důkaz o tom, že mé absence na rodinných oslavách, společenských akcích a mé velmi časté zavírání se do útrob mé pracovny nebylo vyvoláno žádnou chorobou, fobií nebo paranoiou, způsobenou nadměrným množstvím lidí v uzavřených místnostech, ale jen nutností mé osoby tvořit, a to skrze keramickou hmotu.

Z této komorní soukromé prezentace se nakonec vyklubala naprosto neskromná a ve své podstatě přehnaně velikášská exhibice, ze které ale již není cesty zpět!

Proto prosím vnímejte věci vystavené v tomto kontextu a vězte, že je dělal přesvědčením amatér, který hledá, zkouší a těší se z každé věci, která mu v peci nepraskne nebo se neroztaví.

Děkuji za přízeň.

S pozdravem Karel Pevný