Jak jste se dostal k seriálu Rodinná pouta? Oslovila mě agentura Jessica. Jel jsem tedy na casting a vybrali mě. Věděl jste, co vás čeká? Vůbec ne. Byla to velká neznámá. Netušil jsem, jak bude seriál vypadat, kolik lidí se na něj bude dívat a jestli je to bude vůbec zajímat. Nakonec se ukazuje, že to diváky baví. Rodinná pouta sledují dvakrát týdně skoro dva miliony diváků. S tím asi počítal málokdo. Prima se rozhoduje, že možná vzniknou další díly. Jak probíhá příprava na natáčení? Já jsem se například těšil, že absolvuji alespoň základní kurz malování, jak mi Prima slibovala, ale nakonec z toho sešlo. Všechno totiž vzniká ve velkém shonu a asi na to nebyly nakonec ani peníze. Na druhou stranu jsem rád, že si můžu takovou práci vyzkoušet. Hrát před kamerou je úplně něco jiného, než před plným hledištěm v divadle. Člověk si musí víc hlídat detaily, přemýšlet, jak se otočit, aby to bylo co nejlepší. Jaká na place vládne atmosféra? Praha je zvláštní svět. Musíš si tam dávat trošku větší pozor na to, co komu řekneš. Snažím se být jakýmsi zábavným společníkem, ale taková přátelství, jako tady na Moravě, v Praze v podstatě nemám. A s tím štábem, abych se vrátil k otázce, je to podobné. Za tu dobu, kdy seriál vzniká, se vyměnilo hodně lidí včetně režisérů. To mluví samo o sobě. Vzpomínáte si na vysílání prvního dílu, ve kterém jste se objevil? Moc dobře. Seděl jsem v Hradišti v jednom baru u nás na Štěpnicích a modlil se, ať se na to nikdo nedívá. Bohužel, opak byl pravdou. Když to skončilo, začalo mi na mobil chodit neuvěřitelné množství sms zpráv. Například ve Slováckém divadle zrovna končilo představení, všichni se sešli v jedné místnosti a nahlas mě prý povzbuzovali. Pak mi začali mobil zahlcovat zprávami typu: „první výstup v televizi a Kačer dostal infarkt”. Jak vycházíte s vašimi seriálovými kolegy? Jsou to vesměs hodní lidé, ale v televizním a filmovém prostředí se pohybují hodně dlouho, takže je už stačilo formovat. Lenka Termerová, moje seriálová matka, je fajn ženská, kterou jsem si hned oblíbil, k panu Kačerovi zase chovám až pobožnou úctu. Dana Morávková je třeba zvláštní tím, že ačkoliv hraje v seriálu mrchu, je to jeden z nejhodnějších lidí ze štábu. Po každém obrazu se ptá, jestli to bylo dobré, jestli někomu něco nezkazila. Je skutečně taková. Tomáš Krejčíř je zase neuvěřitelně aktivní. Pořád chce hrát šachy, sportovat, chvíli tě nenechá v klidu. Když nad tebou ale v něčem vyhraje, ví to druhý den celá Praha. A co celebrity, jež se v seriálu také objevují? S těmi já se vůbec nepotkávám. Jsem vlastně pořád zavřený v tom svém ateliéru. Ona ta moje postava nemá zas tak velký vývoj. A pokud se s ní něco děje, je to nataženo do několika dílů. Prozradíte, co se s Filipem v budoucnu stane? To nemůžu. (chvíli přemýšlí) No, možná, že nebude průšvih, když řeknu, že se zamiluje... Ale už neprozradím do koho a proč a jak to dopadne. Díváte se na seriál vůbec? Dívám. Natáčím si jej na video. Ale není z nějakého mého narcismu, ale z čistě profesionálních důvodů. Potřebuji vědět, jak které obrazy nakonec vyzněly a co bych mohl eventuálně příště napravit. Jak je to s účinkováním v zábavných pořadech televize Prima? Moje postava v seriálu má číslo osm. To znamená, že patří mezi hlavní role. A tyto mají povinnost propagovat seriál. Takže se mě týkají autogramiády a podobné akce, ale do Receptáře, či do Prima vařečky mě nikdo nenutil. Na druhou stranu mi ale bylo doporučeno, abych se alespoň některým pořadům nevyhýbal. Tak se to snažím nějak vybalancovat. Rozhodně bych se ale nechtěl stát tváří televize Prima. Dostáváte nabídky i z jiných televizí? Bohužel jsem teď smluvně příliš vázaný k seriálu. V reklamách se můžu objevovat jen se svolením producenta a jeho vyřízení trvá tak dlouho, že je zbytečné se o to pokoušet. Přicházejí nabídky na moderování, ale ty odmítám zase já. Není to moje parketa, nechci takovou práci dělat. Chci se věnovat divadlu, nebudu se bránit filmovým projektům. Kdyby přišla nabídka hrát v divadle... Přijal bych ji okamžitě. Problém by byl, kdyby taková nabídka přišla ze Slováckého divadla, kde jsem začínal a pořád je beru za své. Nevím, jak bych to teď skloubil. Ale rozhodně se chci na Moravu během tří, čtyř let vrátit a moc bych si přál, aby moje děti vyrůstaly v Hradišti, protože je považuji za nejkrásnější město u nás. A když tady bude celá moje rodina, chtěl bych samozřejmě hrát ve Slováckém. Nevím o lepším divadle v okolí. Co říkáte na současný repertoár Slováckého divadla? Moc se mi líbí. Když přijedu do Hradiště, snažím se najít si aspoň chvilku a do divadla, nebo aspoň za kolegy do klubu zajít. Teď jsem viděl Lišku Bystroušku – to je skvost! Navíc se moc těším na novou sezónu. Maryša, muzikál Donaha, Maškaráda, Žebrácká opera... Být divákem, jsem ve Slováckém divadle každý týden. Otto Kallus Narodil se 28. září 1976 v Uherském Hradišti. Po základní škole studoval Hotelovou školu v Havířově. Po jejím absolvování složil talentové zkoušky do dramatického ateliéru Zlínské školy umění. Prvním a hned šťastným angažmá bylo uherskohradišťské Slovácké divadlo. Zde vytvořil celou řadu rolí, z nichž nejznámější je pravděpodobně Jarka Metelka v Rychlých šípech. Jako asistent režiséra Pitínského se podílel na legendární inscenaci Gazdina roba. V roce 2001 se rozhodl studovat Akademii Josefa Škvoreckého. Během studia se stále věnoval divadlu, a to především v divadle Komedie. Nejvíce jej proslavila role Filipa Rubeše v seriálu televize Prima Rodinná pouta. Otto Kallus je svobodný.