2. 11. 2004
Připravit rozhovor se Zdeňkem Trčálkem je těžká práce. Otázky chce nejlépe písemně a doma pak dlouho hledá nejvhodnější slova, aby jimi vyjádřil, co považuje za nutné. Jako správný profesionál pak nesnese, aby do jeho myšlenek kdokoliv vstupoval a opravoval byť sebemenší drobnosti. Za výsledkem si stojí stejně tak, jako za postavami, které s pečlivostí vytváří na jevišti. Ať je to Červenáček v Rychlých šípech, Řepa v komedii Portugálie, Lysandr ve Snu noci svatojánské, Lablanc v Blbci k večeři a další. V těchto dnech připravuje s režisérem Pitínským a kolegy v divadle Lišku Bystroušku. Zdeněk Trčálek bude hrát psa Lapáka, premiéra proběhne v sobotu 6. listopadu.
Před dvěma lety jste hrál hlavní roli v Pitínského Bratrech Karamazových. Jak vzpomínáte na okamžik, kdy jste se to dozvěděl?
Nejprve mě zasáhl pocit obrovské radosti, protože pracovat pod taktovkou jednoho, dle mého názoru, nejlepšího divadelního režiséra a ještě k tomu v hlavní roli, to je a to se musí uznat pocta převeliká. Ve zlomku vteřiny však pocit radosti střídá pocit zodpovědnosti. Orosily se mi ruce, mráz mě praštil po zátylku a přestalo mi chutnat. Prima zprávička mě zasáhla v půli prázdnin. Celý srpen jsem strávil s novou ruskou přítelkyní. S šest set stránkovou bichlí od pana Dostojevského.
Jak na vás tenkrát Pitinský působil?
Ten člověk je múzami fortelně proliskaný. Má obrovské charisma a v zádech mu stojí studnice nápadů patrně nevyčerpatelná. Ale to jsem načal téma jiné, že? První působení Pitinského na mě - já jsem měl z něho prostě strach. Možná to byl strach i z toho, co se ode mě čeká? Nevím. Strach časem pominul a já se pomaloučku přeladil na jeho frekvenci. Byla to moc, moc příjemná práce.
Vzpomínáte na první zkoušku?
První dialog Ivana Karamazova s Josefem alias Smerďakovem. Já jsem neposlouchal o čem mluví Josef a Josef neposlouchal o čem mluvím já. Na konci zkoušky Pitínský řekl : „No, no, to bude dobré.” A bylo.
Do premiéry hry Liška Bystrouška chybí pouhý týden. Hrajete psa Lapáka. V čem je práce jiná, než u předchozí inscenace?
Styl práce je stejný. Tím myslím režijní práci s herci. Práce na roli Ivana Karamazova a psa Lapáka v Bystroušce je ovšem diametrálně odlišná. U Lapáka jde o výraznou stylizaci. Ať už pohybovou, nebo hlasovou. U Ivana šlo o vytvoření charakterové postavy.
Pitínský je známý svojí nezměrnou fantazií, díky které chce po hercích mnohdy nesplnitelná přání. Stalo se vám něco podobného?
Mně ne. Ale kolega Josef prý dělal konkurs na postavu Jezevce. Pitinský mu zadal banální etudu, kdy měl po dobu pěti minut zavírat pomalu dlaň. Neobstál. Nyní hraje jezevce kolega Hromádka. Do rozhovoru vstupuje Josef s tím, že Pavel Hromádka konkurz neudělal také, ale přesto Jezevce hraje. Asi je mu prý víc podobný. Kolega Josef nakonec hraje úchylného Frantíka a Datla, což je také hezké.
Koho diváci v inscenaci kromě vás uvidí a co budou kolegové hrát?
Tak třeba jen tak namátkou. David bude švitořit s vrabčicí. Mirek bude agitovat. Josef bude podávat koule. Jirka všem pije krev. Jitka toho hodně sežere. Saša pracuje, Helena snáší, Pavel jim pomáhá. Božek zabije prase. Prase je Anička.