1. 9. 2004
Herečku Irenu Vackovou znají diváci Slováckého divadla z mnoha výrazných divadelních postav. Ať šlo o Účtování v domě božím, kde ztvárnila postavu Matky, Sex noci svatojánské v níž se představila jako Adriana, či Bratry Karamazovy, ve kterých hrála Kateřinu. Před třemi lety se se scénou Slováckého divadla dočasně rozloučila. Důvodem byla prvorozená dcera Veronika. Za pár dnů se ale na prkna uherskohradišťského divadla vrátí v jedné z hlavních rolí v komedii To pravé.
Před odchodem na mateřskou dovolenou jste zazářila v hlavní roli v dramatu „Gazdina roba” v režii J.A.Pitínského. Za herecký výkon jste dokonce dostala cenu Thálie Českého divadla. Dokážete dnes s odstupem říci, s jakými pocity jste pak odcházela na mateřskou dovolenou?
S pocitem, že jsem v tom našem malém českém divadelním rybníčku ulovila kapra a můžu si ho klidně hned sníst nebo naporcovat na horší časy. Tolik pocit pracovní. Mateřství zase slibovalo dobrodružnou výpravu do neznámých vod. Celkem vzato jsem si hezky zarybařila.
Sledovala jste práci vašich kolegů i v době mateřské dovolené?
Samozřejmě. Byla to příjemná možnost podívat se „z druhé strany”.
Na skok jste se na jeviště vrátila před dvěma lety, kdy vás oslovil opět režisér Pitínský s nabídkou na roli v dramatu Bratři Karamazovi. Jak na práci vzpomínáte?
Tehdy jsem v rozhovoru řekla, že mám odpovědností pořád stažený žaludek. Tak tohle už přešlo, ale vzhledem k tomu, že se po zářijové premiéře s panem Pitínským opět setkám, má se mé trávicí ústrojí nač těšit!
Nyní se už budete na prknech Slováckého divadla objevovat pravidelně. Na co jste se těšila nejvíc?
Na trému, výpadky paměti, pracovní soboty a neděle, nemožnost vybrat si dovolenou během roku, na obstřiky hlasivek
a taky na lidi.
První zářijovou sobotu vás čeká premiéra komedie To pravé britského dramatika Toma Stopparda. Během prázdnin jste se s ním spolu s kolegy sešli. Jak na vás slavný rodák (Stoppard se narodil ve Zlíně) působil?
Jsem za toto setkání moc vděčná. Že je to velká osobnost, bylo jasné hned na pohled, dřív než se představil a začal povídat a ptát se. A potom čas setkání tak rychle plynul, až jsem zapochybovala, jestli se mi to celé nezdálo. Je to šarmantní a rozvážný muž se smyslem pro humor a zvláštním držením cigarety. Snažila jsem se během rozhovoru vystopovat, co všechno má Stoppard společného s postavami v jeho hře kromě autorství.
O čem vlastně hra To pravé je?
To pravé - to nevim. Nechci se uchylovat k propagandě, kterou si diváci mohou přečíst na divadelním plakátě a před premiérou prozradit něco víc by nebylo taktické.
Jak na vás působila hra To pravé po prvním přečtení?
Stoppard potvrdil svůj smysl pro humor, když označil hru za jednoduchou. Já jsem po prvním přečtení měla před sebou složité psychodrama,v průběhu zkoušení komedii a teď nezbývá než počkat na diváky.
Diváci ve hře To pravé nahlédnou do divadelního zákulisí. Je pravda, že toto je plné neřestí, jak je to často prezentováno?
Divadelní zákulisí se dá srovnat s kterýmkoliv jiným. Tím, že je to naše „často prezentováno”, vzniká dojem, že je toho víc. Lidi, které dráždí představa třinácté komnaty, by po vstupu za dveře divadelní vrátnice byli asi zklamaní - tedy co se neřestného doupěte týče.
Ve hře To pravé budete představovat herečku. Je to pro vás těžké, hrát profesi, kterou velmi důvěrně znáte? Jste si v něčem s postavou Annie podobná?
Je to stejně těžké jako jiné role. Musím se přiznat, že mě mnohem víc pohltily vztahy v této hře. Nutí mě to přemýšlet, proč jsou dva lidi spolu, proč se rozcházejí, co hledají a jakým způsobem se k tomu dopracovávají. Ale to bude asi tím, že právě tu stránku, kterou důvěrně znáte odsouváte na vedlejší kolej.
Podobnost s postavou Annie zatím hledám. Mnohem víc vím o nepodobnostech. Ale kdo ví
Jakou vlastnost na hercích obecně nesnášíte?
Neochotu a nepoctivost. Ale to se netýká jen herců.
Těší vás spolupráce s režisérem Peškem pod jehož vedením jste již vytvořila celou řadu rolí?
Spolupráce s Láďou je pohodová. Právě proto, že máme za sebou už docela dlouhou společnou divadelní cestu, víme, čeho se vyvarovat, abychom se navzájem neprudili. Otázka zní, je-li to vždy dobré. Každopádně mi nabízí zajímavé herecké příležitosti, za které jsem ráda, ať už dopadnou tak či onak.
Jaké to je, když vás jako hlavní hrdinku obskakuje několik mužů?
Obskakují, obskakují
ale ty konce! Takhle bych dopadnout nechtěla.
Jaká práce vás čeká po premiéře hry To pravé?
Čeká mě stěhování do luhů a hájů, kde vládne liška Bystrouška. Vydám se na cestu sblížení s domorodým ptactvem, zejména pak sojkou, kterou mám ztvárnit v dalším kuse pana režijníka Pitínského.