Davide, právě připravuješ s režisérem Šimonem Cabanem hru Kocourkov-Brod, kde hraješ postavu nazvanou Kašpárek. Na zahajovací zkoušce jsem získala dojem, že je to takový komentátor děje, průvodce, tak trochu Kecal. Je to tak? A jak se ti tentokrát zkouší?

Ano, moje postava je skutečně kašpárek a ve výsledku by to měl být takový archetyp pro všechny ty postavičky, které jsi vyjmenovala. Někdo, kdo je tady už strašlivě dlouho, ledacos pamatuje. Už musel sloužit velmi různým pánům, a ne vždycky se mu to líbilo. Prochází dějinami a jen tak něco ho už nenadchne, nepřekvapí. Ale taky se potřebuje nějak živit, a proto se tak trochu řídí tím slavným pořekadlem „koho chléb jíš, toho píseň zpívej“. Zkouší se mi příjemně, tak jako vždycky. Proces zkoušení mám rád.

Kocourkov-Brod je úplně nová autorská hra, což je tím pádem věc, na kterou se těžko ptá. Řekni, o čem podle tebe je?

Na to se velmi těžko ptá, a ještě hůř odpovídá. Asi nemá větší smysl rozepisovat se o nějaké dějové lince. Není v tomto případě vůbec důležitá. Asi bych řekl, že je to celé o lhostejnosti a falešné korektnosti. Tváříme se, že chceme pomoci, ale nedokážeme pomoci ani sami sobě. Naše civilizace je v hluboké krizi, přestože žijeme v neslýchaném blahobytu. Je to o všem, co tak velmi dobře známe, zažíváme to denně aniž bychom si to uvědomovali – o strachu.

Kocourkov, aspoň podle toho, co vím od Šimona Cabana, vznikal částečně i ve spolupráci s hereckým souborem. Bylo to náročnější než obvykle a jak konkrétně jste se jako herci zapojovali do vzniku textu?

Toto zkoušení je nesmírně náročné na koncentraci. Jsme pořád všichni na jevišti a když necháte desítku herců čtyři hodiny pohromadě, začnou se po dvaceti minutách chovat jako mateřská škola na výletě. Pro režiséra extrémně vyčerpávající a pro herce taky.

Text vznikl zajímavým způsobem. Pan režisér si s námi dal schůzku, pár hodin jsme si povídali a on pak jednotlivé části tohoto rozhovoru použil jako součást scénáře, který již měl připravený.

Šimon Caban zkouší ve Slováckém divadle poprvé a poprvé se s ním, pokud se nemýlím, potkáváš i ty. Jak se ti s ním pracuje a jaký typ režiséra a režijní přístup obecně tobě nejvíc vyhovuje?

Šimon Caban je výtvarný typ režiséra. Vidí celou hru v obrazech. Má velmi přesnou představu o výsledném tvaru. Je komunikativní, vstřícný, pohotový, vtipný (úsměv). Pracuje se mi s ním uvolněně. Myslím, že atmosféra je příjemně tvůrčí. Marně přemýšlím, co bych napsal záporného, ale velmi se omlouvám, nic mě nenapadá.

Obecně by se dalo říct, že mi vyhovuje spolupráce s režisérem, který má pevnou koncepci a od začátku ví co chce a ví, jak toho dosáhnout. Moc mě nebaví, když poznám, že režisér během zkoušení tápe a hledá. Hledat, tápat a nacházet mám já. Režisér má vědět.

Na závěr malinko odbočím. Nedávno ses stal potřetí tatínkem. Řekni, jak se ti daří skloubit rodinu a divadlo?

Já si myslím, že dokonale. Manželka by moje slova určitě potvrdila, mně je krásně a věřím, že mé rodině taky. Doma si odpočinu od divadla a v divadle si odpočinu od rodinných povinností (úsměv).

Blanka Šmejdovcová