Jak vykročilo Slovácké divadlo do nového roku? Víte, Nový rok, to není pro divadlo žádný start. Provoz divadla, to je běh na dlouhou vzdálenost a každý absolvovaný rok je pouze jistotou, že máte jedno kolo za sebou. A musíte držet tempo a hlídat si špičku závodního pole, aby vám někdo nekontrolovatelně neutekl. Myslím, že jsme se za ta léta dřiny vypracovali na slušného divadelního závodníka, který v poslední době vyhrává jednu etapu za druhou. Co vás momentálně nejvíc jako ředitele tíží? To, co tíží všechny ostatní ředitele. Peníze, peníze, peníze. Mojí hlavní ambicí je, aby všichni v divadle mohli mít důstojné platy na evropské úrovni. Herecký soubor i ostatní složky našeho divadla totiž odvádějí dobrou práci. Počínaje zázemím pro diváky, přes divadelní provoz, až k uměleckým úspěchům. Bohužel, všechno se prozatím děje v rovině snění, peněz je stále nedostatek. Cítíte podporu od zastupitelů města a kraje, kteří rozhodují o financích? Ano, cítím silnou podporu a jsem rád, že nikomu z městské i krajské radnici není lhostejné, jakou cestou se Slovácké divadlo vydává. Zároveň vidím, že všichni oceňují naši snahu zviditelnit Uherské Hradiště i celý zlínský kraj v celostátním měřítku. Od roku 2001 vám vzrostl počet předplatitelů o rekordních 25%. Projevuje se takový úspěch i ve finančních dotacích? Dá se hovořit o nějakých „odměnách za dobře vykonanou práci”ze stran úředníků? Myslím, že by to bylo na místě a bylo by to spravedlivé. Je to běžný trend ve světě. Odvádíš nadprůměrnou práci? Máš výsledky? Tady je odměna, abys věděl, že to víme a abys mohl pracovat dál. Bohužel, tento systém u nás prozatím nefunguje. I když v roce 2003 jsme dostali mimořádně 170. 000 korun. Je to však jen kapka v moři. Čím je podle vás tak velký nárůst předplatitelů způsoben? Jsme klasické repertoárové divadlo. Aby vše dobře fungovalo, potřebujete kvalitní dramaturgii, která dokáže připravit takový repertoár, jež dokáže oslovit a uspokojit co nejširší divácké spektrum. Získat ke spolupráci kvalitní režiséry, choreografy, výtvarníky, hudební autory atd. není pro nás v současné době moc těžké. Umělecký soubor Slováckého divadla je na velmi dobré úrovni. A to snad stačí, aby bylo zaděláno na kvalitní inscenace, respektive na výrazný divácký zájem. Co děláte pro to, abyste tento trend udrželi? Rozvíjíme všechno, co se nám osvědčilo, neopakujeme případné chyby, jsme vstřícní k divákům. Víte, je velmi jednoduché ztratit diváky. To se dá zvládnout za rok, za dva. Ale získat je zpátky, to trvá hodně dlouho. Případné chyby hned analyzujeme a příště se jich snažíme vyvarovat. Někdy to bolí, ale je to nezbytné. Za nesporné úspěchy uplynulých let lze považovat tituly Rychlé šípy, Blbec k večeři, Šakalí léta, Na tý louce zelený, Othello a další. Máte v rukávu podobný trumf i na letošní rok? Každá inscenace je a bude originální. Sen noci svatojánské například hereckými výkony, Portugálie svým svérázným jazykem a poetikou, muzikálová Kytice bude pozoruhodná svojí hravostí - diváci si totiž vyberou, jak bude pokračovat děj hry, Cyrana de Bergera, kterého budu režírovat, bych rád inscenoval jako klasiku oproštěnou od zbytečného balastu, aby mohl vyniknout krásný a poetický příběh. To pravé potěší především milovníky divadelních novinek a na finálový okamžik letošního roku si schováváme Lišku Bystroušku v režii J. A. Pitínského. Že jsem se nespletl, když jsem mluvil o vyváženém a divácky atraktivním repertoáru? Za týden vás čeká premiéra komedie Portugálie. Prozradíte, jak probíhá zkoušení? Je to těžká, ale krásná práce. Portugálie diváky zavede do jedné obyčejné vesnice, kde si postavy žijí obyčejnými starostmi, jaké všichni známe. Milují se, nadávají si, opíjejí se a přitom každý sní, každý má svá přání. Není náhodou, že jde o jednu z nejhranějších současných komedií. Vyprávění má totiž neobyčejnou sílu. Jsem zvědavý, co na výsledek řekne autor hry Zoltán Egressy. Podařilo se nám s ním navázat kontakt a pan Egressy s radostí přijal naše pozvání ne premiéru.