Davida Vaculíka znají nejmenší diváci z mnoha pohádek. Zahrál si prince v Malé mořské víle, desátníka Žufana v pohádce Jak se bubnuje na princezny, loni kocoura Watsona v pohádkové detektivce Kocour Holmes a Kocour Watson a letos jej režisér Igor Stránský obsadil do pohádky Červené střevíčky. Býváš často obsazován do pohádek. Baví tě hrát pro děti? Jasně, že baví! Nejraději mám, když v pohádce můžu hrát zápornou postavu. Je to fajn, když na mě děti křičí, když je dokážu vyprovokovat k ostřejšímu dialogu. A čím jsou hlasitější a urputnější, tím já jsem se svým výkonem spokojenější. Jak se liší dětské publikum od toho dospělého? Děti jsou mnohem otevřenější, nic herci neodpustí a velmi nepříjemně umí dát najevo svoji nespokojenost. Vrtění, šustění, odchody na záchod, napomínající učitelky - takové představení se potom mění v horor, za který může autor, režisér a někdy taky trochu i herec. Vzpomínáš si ty sám, když´s byl poprvé v divadle a jak na tebe to prostředí zapůsobilo? Poprvé jsem byl v divadle určitě někdy v mateřské škole. Ale pamatuji se až na Naše furianty v Národním divadle Brno. Bylo mi 12 a to prostředí na mě zapůsobilo naprosto fatálně a osudově. Tak intenzivně to tam vonělo, že se mi ta vůně zaryla do nosu a já ji chtěl jenom nasávat a cítil jsem se blaženě a cítím se tak i dnes. V pohádce Červené střevíčky hraješ tanečníka Jemma, který v celé hře nepromluví ani slovo. Je to výhoda oproti ostatním mluvícím postavám? Je to peklo, z ničeho se na jevišti "nevykecám", improvizovat v tanci je šílenost, takové "pohybové okno" je opravdu nepříjemný zážitek. "Království za text!" O autorovi pohádky Červené střevíčky H. Ch. Andersenovi se říká, že je králem pohádek. Máš i ty nějakou jeho oblíbenou? Nevím proč, ale mě Andersen nijak moc nezasáhl, ale Červené střevíčky jsou už jeho druhou pohádkou, ve které hraji, takže mu asi budu muset přijít na chuť. Jaké pohádky máš tedy nejradši? Jednoduché a obyčejné, ve kterých k dosažení kýženého konce - tedy k vítězství dobra nad zlem - není potřeba hromada nadpřirozených sil, ale otevřené srdce a dobré skutky. Věříš, že i v životě dobro vítězí nad zlem? Rád bych věřil, ale jsem realista. Bohužel. Všem našim divákům ale přeji šťastné a veselé Vánoce.