Připravujete se na roli kostelničky, ženy zkoušené osudem. Čím vás tato role oslovuje?
Jsme stále v procesu zkoušení, hledání a poznávání. Postupně se Kostelničce dostávám „pod kůži“. Role je to krásná, přímo nabízí hledat drobné nuance, které postavu vytváří. Kostelnička je hrdá, pyšná, rázná a silná žena, která se, i díky svému životnímu postoji, promění ve sklíčenou, zahanbenou a zoufalou ženu. Pro herečku je to příležitost, která se nedostává každý rok. Mám před sebou obrovskou výzvu! Příběh Její pastorkyně zná poměrně dost lidí, a to především díky Janáčkově opeře, a tak mají určitou představu o tom, jak by postava kostelničky měla vypadat. Já bych byla ráda, kdyby se mi podařilo ji divákům ukázat v jiném světle, než ji do teď třeba mohli vnímat.

Je naopak něco, s čím se musíte v této roli poprat, co je pro vás těžké?
Spíš než že se s tím musím poprat, si to musím protrpět. Přijmout a vnitřně si prožít dilema, které kostelnička svým chováním a činem způsobí. Některé zkoušky jsou náročné a určitě je to velmi emotivní zkoušení, ale bez toho by to asi nemohlo být.

Měla jste někdy v minulosti možnost potkat se s Její pastorkyňou alespoň jako divačka?
Já jsem Její pastorkyňu jako divadelní představení nikdy neviděla. Setkala jsem se s ní pouze na škole. Na konzervatoři v hodině Rozboru dramatu a na JAMU v hodinách lidového tance a tvorby a lidového divadla pod vedením Laďky Košíkové, když jsme probírali dílo Leoše Janáčka. Teoreticky jsem se také zabývala Její pastorkyní, když jsem psala svou diplomovou práci o Slováckém divadle. Mapovala jsem v ní vznik Slováckého divadla. Její pastorkyňa byla první premiérou, kterou Slovácké divadlo 10. října 1945 zahájilo svou činnost.

Vesnické drama s sebou nese i nářečí, ve kterém budete na jevišti mluvit. Dělá vám problém se s ním popasovat?
Já jsem se na to moc těšila, protože jsem si vzpomněla, jak jsem si nářečí naposledy užívala při zkoušení a hraní Kalibova zločinu, který u nás v roce 2013 režíroval J. A. Pitínský. Ovšem! Pár let zase uběhlo a mně ty texty do hlavy jdou už trošku hůř. A navíc jsem v tomto dost precizní. Mám ráda, když text umím od začátku zkoušení přesně. Vždycky si říkám, že to autor nenapsal jen tak pro nic za nic, že slovosled, melodičnost toho textu má určitý význam. Takže malinký boj, abych to té hlavy napasovala, tam byl (úsměv).

Pastorkyňa se řadí mezi divadelní klasiku. Jak jste na tom vy s klasikou, hrajete ji ráda,
nebo si spíše užíváte modernější formy divadla, novější hry?
Klasika na jeviště patří. Ve Slováckém divadle jsem už v několika hrála, například Naši furianti, Fidlovačka, a vždycky ráda. I taková klasika se dá ale udělat modernější formou, a přitom nemusí nic ztratit ze své podstaty. Osobně mám ráda, když se mi ty žánry střídají. Když si to vezmu třeba rok zpětně, mám za sebou pohádku, satiru, muzikál, současný text a teď tedy vesnické drama. Skvělé možnosti, jak rozvíjet své herecké zkušenosti.