11. 9. 2008
Tereza Brdečková je uznávanou spisovatelkou, kritičkou, držitelkou Stříbrné křepelky za nejlepší kulturní publicistku, ale hlavně dcerou Jiřího Brdečky. Právě on zanechal v české kultuře nesmazatelnou stopu. Stačí připomenout scénáře k filmům Limonádový Joe, Tajemný hrad v Karpatech, ale i Adéla ještě nevečeřela. „Celá otcova rodina pochází ze Slovácka, já sama se tu cítím v jistém smyslu lépe než v Praze,“ říká jeho dcera. Je tedy symbolické, že jevištní podoba filmu Adéla ještě nevečeřela měla premiéru právě ve Slováckém divadle.
Rozhovor uveřejnila MF DNES 11. září 2008
Váš otec byl mnohostrannou osobností. - filmový kritik, kreslíř, novinář, spisovatel, scénárista, režisér animovaných i hraných filmů. Dokázala byste dnes s odstupem říct, co jej bavilo nejvíc?
Bavila jej obecně tvorba – u filmu je jí méně, než by člověk čekal. Pracoval rád v týmu. U Limonádového Joa a Adély ho těšilo, že Oldřich lipský ho respektuje jako autora. Ve studiu Bratři v triku oceňoval profesionalitu v kombinaci s přátelskou atmosférou, což bylo a je velmi vzácné.
Kde hledal inspiraci? Ten rozsah jeho aktivit je neuvěřitelný…
Nehledal ji, vždycky měl velkou zásobu nápadů. Císařův pekař, Adéla a Joe se vztahovali k obdobím, která jej zajímala pro svou pestrost anebo idyličnost. Pak ho přitahovaly záhady a fantastické světy. Byl velký čtenář a zajímal se o všechno kolem.
Jak to u vás doma vypadalo, když psal? Zavřel se do pracovny a nekomunikoval, nebo se zajímal o vaše názory?
Nezavíral se. Od mládí psal v kavárnách, doma v otevřeném obýváku. Když už potřeboval soukromí, odcházel do svého ateliéru – ale v podstatě ho život kolem nijak nerušil. Všichni ostatně věděli, že pracuje a respektovali to. O moje názory se určitě zajímal, ale já jich ještě moc neměla. Vždycky si na mne udělal čas, prohlíželi jsme si knihy, mluvili o různých uměleckých směrech, o knihách nebo u hudbě. Byl velmi přitažlivý když mluvil, podněcovalo to zájem.
Dokážete z toho obrovského množství filmů, na kterých se podílel, vybrat jeden či dva, které jsou vám nejbližší?
Jasného Až přijde kocour je mu svým duchem nejbližší. Celé jeho animované dílo – celkem 26 filmů – má světovou úroveň a je neprávem zapomenuté. Jsou to filmy jeden krásnější než druhý.
Četl jsem, že v pozůstalosti vašeho otce byl nalezen doposud nerealizovaný scénář o kouzelníkovi Žitovi. Existuje možnost, že by byl podle něj natočen film?
Práva na Čaroděje Žita má pan Kaunic ve Zlíně, chce tam točit anoimovaný film a já pevně doufám, že se mu to brzo podaří!
Vzpomínáte si, když vznikal film Adéla ještě nevečeřela?
Adéla vznikala v těžké době. Otec roku 1971 podepsal jakési prohlášení, kvůli němuž upadl do nemilosti a byl pak pět let bez práce. Byl to velký stres, protože matka byla v domácnosti a já studovala. Oldřich Lipský po čtyřech letech prosadil natáčení Adély, a byla to velká radost. Bohužel, na otci se už podepsaly starosti a roku 1976 dostal rozsáhlý infarkt, z něhož se už nikdy úplně nesebral. Tehdy se na srdce bezpodmínečně umíralo. Jeho filmy jsou proto tak legrační, že jsou reakcí na tu otravnou a těžkou dobu.
Tušíte, zda se s režisérem Lipským dohadovali na obsazení? Nebo to byla jen režisérova práce?
Obsazení bylo výsledkem diskuze, otec chodil na konkurzy a měl právo do něj mluvit.
Adéla měla premiéru v roce 1977. Liší se váš pohled na ni tenkrát a dnes?
Vždycky znovu mne překvapí, jak otcovy filmy „drží.“ Asi jako oblek z anglické látky nebo dobré boty. Je to jeden z důkazů, že když uděláte jednu věc pořádně, tak pak nemusíte pořád dokola vymýšlet inovace. Prostě Rolls Royce je Rolls Royce.
Sama jste uznávanou filmovou kritičkou. Dokážete se na tatínkovy filmy dívat kriticky, nebo jsou to zkrátka filmy, které s ním máte spojené natolik, že se od vztahu k němu nedokážete odpoutat?
Já vidím, co se nepovedlo, co je moc pomalé nebo moc těžké. I on to viděl a mluvil o tom. Na druhou stranu – po těch letech ty chyby vypadají jinak. Jsou prostě součástí klasického filmu, který lidi baví
Co jste říkala na nápad Slováckého divadla převést film Adéla ještě nevečeřela na jeviště jako muzikál?
Přijala jsem to s radostným údivem.
Vím o vás, že máte Slovácko ráda, často do Hradiště jezdíte. Jaký k němu máte vztah?
Celá otcova rodina pochází ze Slovácka. Naši předkové byli řemeslníci, kteří minimálně od sedmnáctého století pobývali v Hradišti, Brodu, Zlíně a okolí. A podle toho, jak otec vypadal: černé oči a vlasy jako uhel, neslovanský typ, smysl pro dálky a výdrž na víno – řekla bych, že se na původu té rodiny podepsali nějací ctihodní jižní nájezdníci. Já sama se tu cítím v jistém smyslu lépe, než v Praze, je to přece jen jižní životní styl
Kdy vás na Adéle přivítáme?
Jen co se přestěhuji. Děkuji za pozvání.
Bavila jej obecně tvorba – u filmu je jí méně, než by člověk čekal. Pracoval rád v týmu. U Limonádového Joa a Adély ho těšilo, že Oldřich lipský ho respektuje jako autora. Ve studiu Bratři v triku oceňoval profesionalitu v kombinaci s přátelskou atmosférou, což bylo a je velmi vzácné.
Kde hledal inspiraci? Ten rozsah jeho aktivit je neuvěřitelný…
Nehledal ji, vždycky měl velkou zásobu nápadů. Císařův pekař, Adéla a Joe se vztahovali k obdobím, která jej zajímala pro svou pestrost anebo idyličnost. Pak ho přitahovaly záhady a fantastické světy. Byl velký čtenář a zajímal se o všechno kolem.
Jak to u vás doma vypadalo, když psal? Zavřel se do pracovny a nekomunikoval, nebo se zajímal o vaše názory?
Nezavíral se. Od mládí psal v kavárnách, doma v otevřeném obýváku. Když už potřeboval soukromí, odcházel do svého ateliéru – ale v podstatě ho život kolem nijak nerušil. Všichni ostatně věděli, že pracuje a respektovali to. O moje názory se určitě zajímal, ale já jich ještě moc neměla. Vždycky si na mne udělal čas, prohlíželi jsme si knihy, mluvili o různých uměleckých směrech, o knihách nebo u hudbě. Byl velmi přitažlivý když mluvil, podněcovalo to zájem.
Dokážete z toho obrovského množství filmů, na kterých se podílel, vybrat jeden či dva, které jsou vám nejbližší?
Jasného Až přijde kocour je mu svým duchem nejbližší. Celé jeho animované dílo – celkem 26 filmů – má světovou úroveň a je neprávem zapomenuté. Jsou to filmy jeden krásnější než druhý.
Četl jsem, že v pozůstalosti vašeho otce byl nalezen doposud nerealizovaný scénář o kouzelníkovi Žitovi. Existuje možnost, že by byl podle něj natočen film?
Práva na Čaroděje Žita má pan Kaunic ve Zlíně, chce tam točit anoimovaný film a já pevně doufám, že se mu to brzo podaří!
Vzpomínáte si, když vznikal film Adéla ještě nevečeřela?
Adéla vznikala v těžké době. Otec roku 1971 podepsal jakési prohlášení, kvůli němuž upadl do nemilosti a byl pak pět let bez práce. Byl to velký stres, protože matka byla v domácnosti a já studovala. Oldřich Lipský po čtyřech letech prosadil natáčení Adély, a byla to velká radost. Bohužel, na otci se už podepsaly starosti a roku 1976 dostal rozsáhlý infarkt, z něhož se už nikdy úplně nesebral. Tehdy se na srdce bezpodmínečně umíralo. Jeho filmy jsou proto tak legrační, že jsou reakcí na tu otravnou a těžkou dobu.
Tušíte, zda se s režisérem Lipským dohadovali na obsazení? Nebo to byla jen režisérova práce?
Obsazení bylo výsledkem diskuze, otec chodil na konkurzy a měl právo do něj mluvit.
Adéla měla premiéru v roce 1977. Liší se váš pohled na ni tenkrát a dnes?
Vždycky znovu mne překvapí, jak otcovy filmy „drží.“ Asi jako oblek z anglické látky nebo dobré boty. Je to jeden z důkazů, že když uděláte jednu věc pořádně, tak pak nemusíte pořád dokola vymýšlet inovace. Prostě Rolls Royce je Rolls Royce.
Sama jste uznávanou filmovou kritičkou. Dokážete se na tatínkovy filmy dívat kriticky, nebo jsou to zkrátka filmy, které s ním máte spojené natolik, že se od vztahu k němu nedokážete odpoutat?
Já vidím, co se nepovedlo, co je moc pomalé nebo moc těžké. I on to viděl a mluvil o tom. Na druhou stranu – po těch letech ty chyby vypadají jinak. Jsou prostě součástí klasického filmu, který lidi baví
Co jste říkala na nápad Slováckého divadla převést film Adéla ještě nevečeřela na jeviště jako muzikál?
Přijala jsem to s radostným údivem.
Vím o vás, že máte Slovácko ráda, často do Hradiště jezdíte. Jaký k němu máte vztah?
Celá otcova rodina pochází ze Slovácka. Naši předkové byli řemeslníci, kteří minimálně od sedmnáctého století pobývali v Hradišti, Brodu, Zlíně a okolí. A podle toho, jak otec vypadal: černé oči a vlasy jako uhel, neslovanský typ, smysl pro dálky a výdrž na víno – řekla bych, že se na původu té rodiny podepsali nějací ctihodní jižní nájezdníci. Já sama se tu cítím v jistém smyslu lépe, než v Praze, je to přece jen jižní životní styl
Kdy vás na Adéle přivítáme?
Jen co se přestěhuji. Děkuji za pozvání.