12. 5. 2008
Je pravou rukou režiséra a choreografa Radka Balaše. Zná přesně všechna choreografická čísla – to proto, aby je mohla s herci dovést k dokonalosti. Jmenuje se Anet Michalčíková, se svojí taneční skupinou několikrát zvítězila v celostátních tanečních soutěžích a patří do inscenačního týmu připravující ve Slováckém divadle muzikál Adéla ještě nevečeřela. „Požadavky na herce se stále zvyšují,“ říká po třech týdnech práce.
Rozhovor uveřejnila MF DNES 5. května
Na choreografii jste už spolupracovala i při přípravě muzikálu Sugar. V čem je práce na muzikálu Adéla ještě nevečeřela jiná?
Jiný je celý žánr. Adéla je více parodií. Tomu odpovídají i hudební a choreografická čísla. Myslím si, že pro parodii mají herci v Hradišti výjimečný cit. Podívejte se, jak zvládají Rychlé šípy.
Kolik tanečních čísel diváky v novém muzikálu čeká?
Celkem jich bude šestnáct, zatím jsme zvládli jedno, to úvodní. Zkoušeli jsme je celý týden, denně čtyři hodiny. Bude otvírat celý muzikál, a je tedy hodně důležité. Zavede nás do světa filmu, na jevišti se objeví Fantomas, Hanibal Lecter a další hrůzné postavy – vytvoří takové panoptikum jak z muzea voskových figur. Herci budou stepovat na rakvi, všechno ale připravujeme ve velké nadsázce. Víc bych ale asi prozrazovat ještě neměla.
Týden jste zkoušeli jedno číslo? Není to dlouhá doba?
Vůbec ne. Jednak má přes čtyři minuty a diváci se nesmějí ani sekundu nudit. Pak si uvědomte, že v něm tančí a stepuje 15 herců a všechny zorganizovat není snadné. Dnes jsme číslo dodělali a jsem spokojená, Radek Balaš je na práci připravený.
Dokážete popsat, jak to vypadá v divadle, když v devět hodin ráno začne zkouška na Adélu?
Na jevišti se aranžují nové scény, ve foyer se opakují choreografie, o patro výš herci stepují a v nahrávacím studiu se jiní herci učí písničky. Všechno šlape jako hodinky. V jednu zkouška skončí, herci jdou vyčerpaní na oběd a za pár hodin už zase stojí na jevišti, protože se každý večer hraje. O půlnoci se dostanou domů a druhý den v devět už zase poskakují v rytmu písniček Ondřeje Brouska – mimochodem moc se mu povedly.
V čem je podle vás skrytý úspěch muzikálů nastudovaných Radkem Balašem ve Slováckém divadle?
Když pomineme herce, o těch jsme už mluvili, tak je zřejmé, že Radek má muzikál rád a rozumí mu. Dokázal to například při Donaha! a Sugar. Pak taky zná chutě diváků a umí je uspokojit. A má smysl pro humor, což je velice důležité. Bez něj by byly muzikály možná hezké, ale udělaly by možná třicet repríz a hotovo. Donaha! se blíží k sedmdesáté repríze.
Nároky na herce jsou stále větší a větší. Dá se ta pověstná laťka pořád zvyšovat?
To, co se před pěti lety zdálo jako maximum, dnes herci zvládají jako by nic. Ale oni se připravují i ve volném čase.
Myslíte i během roku, když se zkoušejí jiné inscenace?
Ano. Málokdo například ví, že ve Slováckém divadle vede herec Pavel Majkus step a herci každý týden vstávají ještě před zkouškou a učí se stepovat. Potom, když přijde takový muzikál jako je Adéla, se jim to hodí a jsou připraveni.
Někteří diváci mohou namítat, že rukopis choreografií se opakuje. Je to pravda?
Se Slováckým divadlem spolupracuji už několik let a znám všechny úspěšné tituly poslední doby a můžu odpovědně říct, že v Adéle diváky čekají úplně nové prvky a ti, kteří si libují v choreografických bonbóncích, si přijdou na své.
Končí vaše práce premiérou, nebo na správnost choreografických čísel dohlížíte i po ní?
Před každou reprízou na jevišti probíhají korepetice, při kterých si herci opakují nejenom písničky jako takové, ale i jejich taneční podobu. U toho vždycky jsem, takže se snažím pohlídat, aby to, co nazkoušíme, nakonec viděli v nezměněné podobě diváci třeba za rok.
Jiný je celý žánr. Adéla je více parodií. Tomu odpovídají i hudební a choreografická čísla. Myslím si, že pro parodii mají herci v Hradišti výjimečný cit. Podívejte se, jak zvládají Rychlé šípy.
Kolik tanečních čísel diváky v novém muzikálu čeká?
Celkem jich bude šestnáct, zatím jsme zvládli jedno, to úvodní. Zkoušeli jsme je celý týden, denně čtyři hodiny. Bude otvírat celý muzikál, a je tedy hodně důležité. Zavede nás do světa filmu, na jevišti se objeví Fantomas, Hanibal Lecter a další hrůzné postavy – vytvoří takové panoptikum jak z muzea voskových figur. Herci budou stepovat na rakvi, všechno ale připravujeme ve velké nadsázce. Víc bych ale asi prozrazovat ještě neměla.
Týden jste zkoušeli jedno číslo? Není to dlouhá doba?
Vůbec ne. Jednak má přes čtyři minuty a diváci se nesmějí ani sekundu nudit. Pak si uvědomte, že v něm tančí a stepuje 15 herců a všechny zorganizovat není snadné. Dnes jsme číslo dodělali a jsem spokojená, Radek Balaš je na práci připravený.
Dokážete popsat, jak to vypadá v divadle, když v devět hodin ráno začne zkouška na Adélu?
Na jevišti se aranžují nové scény, ve foyer se opakují choreografie, o patro výš herci stepují a v nahrávacím studiu se jiní herci učí písničky. Všechno šlape jako hodinky. V jednu zkouška skončí, herci jdou vyčerpaní na oběd a za pár hodin už zase stojí na jevišti, protože se každý večer hraje. O půlnoci se dostanou domů a druhý den v devět už zase poskakují v rytmu písniček Ondřeje Brouska – mimochodem moc se mu povedly.
V čem je podle vás skrytý úspěch muzikálů nastudovaných Radkem Balašem ve Slováckém divadle?
Když pomineme herce, o těch jsme už mluvili, tak je zřejmé, že Radek má muzikál rád a rozumí mu. Dokázal to například při Donaha! a Sugar. Pak taky zná chutě diváků a umí je uspokojit. A má smysl pro humor, což je velice důležité. Bez něj by byly muzikály možná hezké, ale udělaly by možná třicet repríz a hotovo. Donaha! se blíží k sedmdesáté repríze.
Nároky na herce jsou stále větší a větší. Dá se ta pověstná laťka pořád zvyšovat?
To, co se před pěti lety zdálo jako maximum, dnes herci zvládají jako by nic. Ale oni se připravují i ve volném čase.
Myslíte i během roku, když se zkoušejí jiné inscenace?
Ano. Málokdo například ví, že ve Slováckém divadle vede herec Pavel Majkus step a herci každý týden vstávají ještě před zkouškou a učí se stepovat. Potom, když přijde takový muzikál jako je Adéla, se jim to hodí a jsou připraveni.
Někteří diváci mohou namítat, že rukopis choreografií se opakuje. Je to pravda?
Se Slováckým divadlem spolupracuji už několik let a znám všechny úspěšné tituly poslední doby a můžu odpovědně říct, že v Adéle diváky čekají úplně nové prvky a ti, kteří si libují v choreografických bonbóncích, si přijdou na své.
Končí vaše práce premiérou, nebo na správnost choreografických čísel dohlížíte i po ní?
Před každou reprízou na jevišti probíhají korepetice, při kterých si herci opakují nejenom písničky jako takové, ale i jejich taneční podobu. U toho vždycky jsem, takže se snažím pohlídat, aby to, co nazkoušíme, nakonec viděli v nezměněné podobě diváci třeba za rok.