7. 4. 2008
Režisér Jakub Maceček patří k nejtalentovanějším mladým režisérům u nás. Potvrzují to nejenom diváci, ale i odborná kritika. Jen pro příklad - jeho hra Villon F. (Na krk oprátku ti věší), kterou ve Slováckém divadle nastudoval loni v březnu, se stala jednou ze tří největších událostí festivalu České divadlo. Nyní se do Uherského Hradiště vrátil, aby připravil další zajímavou inscenaci. Ve světové premiéře bude v sobotu uvedena komedie Mein Faust.
V Hradišti pracujete už potřetí. Jak vám tady je?
Jako v pohádce. Krásné město, krásné okolí, krásné holky, výborné víno. Už se tady začínám pomalu domestikovat. Dokonce jsem teď četl dětem v knihovně. Mám tu spoustu přátel, já i můj pes.
Dokážete srovnat atmosféru při zkoušení s jinými soubory?
Dokážu. Tady je to až podezřele v pohodě. Za ty tři roky jsem se tu při zkoušení pohádal jen jednou a to jsme si s dotyčným dali ještě ten večer panáka na usmířenou. Mám místní soubor moc rád a věřím, že herci zase mají rádi mě. V jiných divadlech jsem ale kolikrát takové štěstí neměl. Například v Liberci jsem musel týden před premiérou přeobsazovat celou inscenaci.
Proč?
Jeden starší herec nerozdýchal můj humor. Trhal scénář a řval že v takové hrůze hrát nebude. To mě rozčílilo, protože jsem tu hrůzu napsal já. Pracuju po celé republice, jsem poctivý kočovník, co jezdí od města k městu a nemůžu být se všema kamarád. Tady to ale nějakým zázrakem jde. Když se přijel autor hry Mein Faust Marek Horoščák podívat na zkoušku a viděl co tam herci dělají, tak prohlásil, že nechápe, že mě ještě neposlali do háje. Já jsem mu na to odvětil, že všude jinde bych už v tom háji byl. Takže děkuju tímto hercům za jejich důvěru a ochotu dělat věci vskutku netradiční.
Kdo stojí za rozhodnutím, zkoušet ve SD neznámé hry? Ať to byl Villon F., nebo Mein Faust? Je to náhoda, nebo záměr?
Je to samozřejmě záměr a stojí za tím dramaturgyně Iva Šulajova a Hanka Hložková.
Hru Villon F. vám v několika divadlech odmítli, ve SD se stala jednou z nejoblíbenějších inscenací loňského roku, umístila se na festivalu České divadlo, v květnu ji čeká další festival. Cítíte to jako satisfakci?
No samozřejmě. Na úspěchu Villona mi fakt zaleží, je to taková moje srdcovka.
Když jste připravoval Villona, svěřil jste se, že jste se jako prokletý básník někdy tak trochu cítil. Teď připravujete Fausta. Měl jste někdy pocit, že jste i jím?
Vždy se snažím vybírat si tituly, které do jisté míry řeší problémy mě samotného. Pak se mi může podařit vytvořit inscenaci, která je pro mě intimní a divák snad ocení, že z kusu jde cítit, že ten kdo to dělal věděl o čem mluví. Takže ano i Faust
Jak jste objevil hru Mein Faust?
Na JAMU probíhá každoročně tzv. salón původních textů, kde se čtou hry, které na půdě školy vzniknou. Tam jsem se před dvanácti lety trhal smíchy při čtení Mein Fausta. Od té doby jsem stále pomýšlel, že to musím udělat. Ale stále stejná písnička, divadla se bojí neznámých titulů, a ty se prosazují jen velmi těžko. Slovácké divadlo má naštěstí odvážné dramaturgyně. I když já bych ještě přitvrdil.
O čem hra je?
Když to zjednoduším, na nejvyšší možnou míru, tak to bude znít asi takto: Je to o člověku který hledá smysl života, nenalézá ho a tak pije, až se upije. Taková komedie o nihilismu.
Jak ji budete inscenovat?
Ty formální inspirační zdroje se motají kolem hororů z dvacátých let jako například Kabinet doktora Caligariho a potom kolem animovaných filmů Tima Burtona. Taky jsme si na zkoušce pouštěli Tajemný hrad v Karpatech. Bude to výtvarně velmi neobvyklé, alespoň šéf výroby pan Janík říkal, že tady nic podobného nikdy nebylo. Bude tam hodně hudby, ale ne písničky. Herecky to bude velmi stylizované v duchu těch filmů, které jsem zmiňoval. To je velmi těžké tu stylizaci najít a pak ji udržet. Snad se to povede.
Jak jste si vybíral herce?
Tři hlavní role mi hrají herci, s kterými jsem ještě v Hradišti nedělal. Chtěl jsem je poznat. A taky se na ty role hodili. Já ten soubor fakt dobře znám, to se pak obsazuje dobře. Hrozné je, když děláte někde, kde ty lidi neznáte a obsazujete jen typově, nebo na základě jedné viděné inscenace. To pak dochází k tomu, že si s někým opravdu nesednete a on vám pak trhá scénář a podobně.
Je to výhoda, nebo handicap připravovat hru ve světové premiéře?
Výhoda v tom, že není srovnání, jak to udělal jinde lépe jiný režisér a handicap v tom, že když se to nepovede, tak se začnou ozývat hlasy jako: já jsem to říkal, příště nasadíme raději Lucernu, to je jistota. Takže cítím zodpovědnost za dramaturgické plány českých divadel.
Co říkáte na tvrzení, že do faustovského tématu by se divadelníci neměli pouštět, protože přináší smůlu?
Nestrašte.