* Jak se herec dostane k takové příležitosti? Tereza Novotná - Mikšíková: Zvednete správný telefonát ve správnou chvíli. Byl červenec, zrovna jsme slavili manželovy narozeniny, měli jsme naplánovanou cestu do Maďarska a vtom se ozval tým režiséra Pitínského s nabídkou. Přitom já jsem uvažovala o tom, že bych do toho Maďarska jela, ale manžel řekl, že zkoušení s Pitínským se neodmítá a měl pravdu. * Kdo kromě vás tří nabídku ještě dostal? Zdeněk Trčálek: Ivanka Hloužková a Jirka Vyorálek z brněnského Divadla Husa na provázku a Miloš Černoušek z HaDivadla. * Co jste na výzvu nazkoušet představení pro jednoho z nejslavnějších a zároveň nejkontroverznějších spisovatelů říkali? Zdeněk Trčálek: Nejdříve jsem si myslel, že to bude taková školní besídka. Vždyť jsme na to měli šest dnů. Během tak krátké doby inscenace nevznikají. V divadle nám taková práce trvá dva měsíce. Tereza Novotná - Mikšíková: Já jsem si myslela, že je to jen jedna z akcí, která připomene kulaté narozeniny Pavla Kohouta. Ale že to bude samotná oslava, to mě zaskočilo. Josef Kubáník: Až v den první zkoušky jsme se dozvídali, o co vlastně jde. Podezřelé nám to začalo být už ve chvíli, kdy na první zkoušku přijel televizní štáb s kamerami. Ale pořád jsme si ještě říkali, že je to asi něco do zpravodajství. * Režisér Radim Procházka natáčel vznik inscenace. O čem vlastně je? Zdeněk Trčálek: Šlo o koláž z románů Pavla Kohouta. Byla rámována venčením šesti jezevčíků, protože Kohouta jezevčíci provázejí celý život. Tereza Novotná - Mikšíková: Šlo sice o poctu Kohoutovi spisovateli, ale režisér Pitínský se nevyhýbal ani kontroverzím okolo něj. Vytvořil například jednu scénu z románu Katyně, kdy dochází k popravě, do toho nechal zvracet kolegyni a pustil budovatelskou píseň z 50. let zpívanou samotným Kohoutem. * Jak na takový obraz reagoval oslavenec? Josef Kubáník: Vzal to s humorem. Co mu taky jiného zbývalo. Řekl nám pak, že tu nejhezčí sloku jsme tam nenechali. * Na oslavě nebyl jen Pavel Kohout... Zdeněk Trčálek: Už první den začal Pitínský trousit jména lidí, kteří byli pozvaní. Ale bral to jako běžnou věc, protože se s nimi zná. Ale nám se často nestává, aby se na nás šel podívat Václav Havel, Pavel Rychetský, novináři, spisovatelé, vlastně celá česká společenská elita. Tereza Novotná - Mikšíková: Stalo se nám třeba, že jsme zkoušeli a Pitínský práci přerušil zvoláním: Kde se tady bereš? Byl to kamarád, bývalý velvyslanec. Odpověď nás trochu překvapila. Prý jej poslal kníže. Dělali jsme si z toho legraci, jestli to má být kníže pekelný. Ne. Dotyčný pracoval na ministerstvu a ochranka Karla Schwarzenberga jej poslala, aby to zkontroloval, protože chtěl přijet taky. Josef Kubáník: I Pitínský to bral velmi vážně a odpovědně a měl trému stejně jako my. Když už všichni hosté seděli a čekali na začátek, tak pohlédl do hlediště, a pak vlítnul za námi do zákulisí a kroutil jen hlavou. Říkal: Bože, tam jsou takové osobnosti, že já bych před ně nevylezl ani za nic. Tak nás uklidňoval. * Kdy jste se vlastně dozvěděli, kdo všechno vaši práci uvidí? Josef Kubáník: Ta jména padala průběžně, ale nikdo nevěděl, jestli je to pravda. Až v den oslav, když jsme měli po zkoušce a šli na oběd, jsme se zastavili v divadle u takového stolečku, kde slečny připravovaly rezervace pro hosty. A měly před sebou list papíru s tím, že je to jejich seznam. Když jsem chtěl nahlédnout, tak mě varovaly, abych to pro klid duše před představením nedělal. Neposlechl jsem a málem omdlel. Co jméno, to pojem z učebnic. * Dověděli jste se, jak se Pavlu Kohoutovi inscenace líbila? Zdeněk Trčálek: Přišel pak za námi do šatny a byl dojatý. Bylo vidět, že jsmemu udělali radost. O výsledku hezky mluvili i ostatní. Málokdy se stane, že si jdete pro šampaňské a vedle vás sedí a usmívá se Václav Havel, pak na schodech překročíte diskutujícího Karla Schwarzenberga, pozdravíte se se spisovateli... Josef Kubáník: Když nad ránem u stolu seděl jen pan Havel a několik lidí, tak prohlásil, že už dlouho neviděl herce, kteří by hráli s takovou chutí a nadšením, i když ví, že je to jediné představení a vícekrát je hrát nebudou. V Praze by prý nikdo nic takového neudělal. To potěší. * To všechno, co popisujete, se v dokumentu objeví? Tereza Novotná - Mikšíková: Nevíme, vzniklo několik hodin záznamu a výsledek bude trvat půl hodiny. Ale určitě bylo z čeho vybírat. * Co vám práce na inscenaci dala? Zdeněk Trčálek: Naučil jsem se chodit po stropě. Tereza Novotná - Mikšíková: Já jsem zase na koze jako doma. Josef Kubáník: Mě situace kromě jiného donutila naučit se za pět dnů přes 30 stran textu. Byl to krásný týden a něco podobného už jistě nezažijeme.