„Ažka“, jak jí přezdívají kolegové, ztvární Irinu v jedné z nejhranějších divadelních her, ruském dramatu Tři sestry. Ta má premiéru plánovanou na konec ledna.

Alžběto, Michal Zetel vám svěřil roli Iriny, nejmladší ze tří sester. Vypadala jste, jako by vás ten výběr trochu překvapil…

Irina je nejmladší ze sester, je jí 20 let. Tedy je skoro o čtvrt století mladší než já. To mě překvapilo velice. Zahrát mladou holku není tak velký problém – mám přece zkušenosti, před mateřskou dovolenou jsem hrála princeznu Máňu z Ladovy Nezbedné pohádky. Problém je spíš to, že pružnost mé pokožky na tváři už není to, co bývalo. Chvilku jsem přemýšlela, zda mi Slovácké divadlo v době krize zaplatí plastickou operaci. (smích) Po debatě s panem režisérem jsem se ale uklidnila. Nejen že věk sester bude kapku posunut, ale hlavně chce především využít můj temperament a energii k vyobrazení a ztvárnění vlastností, myšlení a jednání postavy.

Tři sestry jsou jednou z nejhranějších divadelních her, setkala jste se s ní už v minulosti, znáte ji?

Hru znám, ale naše první pracovní setkání proběhne až teď.

O čem podle vás tato hra je? A má ještě co říct divákům ve 21. století?

V celé hře se hodně mluví. Spousta slov, plno slovního balastu, jednoduchého filosofování či řečí politiků – jedna myšlenka omílána mnoha způsoby.

Vše zajímavé už proběhlo, nebo je plánováno. Přítomný okamžik je jen ve slovech. Nenaplněnost tužeb na základě strachu a neschopnosti. Ve hře se stále hovoří jen o tom, co bylo, nebo co se stane až… Až se přestěhujeme do Moskvy, až začnu pracovat, až půjdu do důchodu… Žádné přítomné jednání, prožívání nebo radost. Všechno štěstí je podmíněno něčím, co se stane, mohlo by se stát, stalo nebo nestalo. Ne tím, co pro to jednotlivé postavy udělaly nebo byly ochotné riskovat či obětovat.

Ještě něco v ní vidíte?

Vlastně je také o strachu, který postavám nedovolí něco podniknout, protože co kdyby to potom bylo ještě horší? Jako by si postavy se sebou a svým životem nevěděly rady, ztratily řád a jen se tak „plácají“.

Nedávno jste se naplno vrátila do divadla po mateřské dovolené. Zvykli jste si už s rodinou na nový rytmus?

Na jiný denní rytmus jsme si už zvykli. Bála jsem se, že nebudeme nic stíhat, ale díky synovu brzkému vstávaní je vše jednodušší a den je tak o dost delší. Takže ranní rituál, mlíčko a čtení pohádky, jsme rušit nemuseli, stejně tak se stihne i hraní s autíčky. (smích) Ale stejně jsem vždycky překvapená, že „včera“ byl přece pátek a zítra  už je zase... Neskutečné!

Alžběta Mahdalová

Rodačku z Uherského Hradiště znají příznivci Slováckého divadla pod rodným jménem Kynclová, jejím otcem byl dlouholetý člen uherskohradišťského souboru Jaroslav Kyncl.

Vystudovala činoherní herectví na JAMU v Brně.

Působila v Divadle Letí, Národním divadle Brno, Divadle Polárka a Hoffmannově divadle. Od roku 2005 je členkou ansámblu Slováckého divadla. 

V letech 2011 a 2015 se stala držitelkou cen odborné kritiky Největší z pierotů.

Je vdaná a má dva syny.