Co je těžší? Být geniálním, nebo průměrným a proč? Z.T.: Být geniálním znamená být obdařen vlastností, či umem vymezující člověka z "normální společnosti". Stává se výjimečným. Stojí mimo řadu s cejchem snadného cíle závistníků, posměváčků, pochlebovačů atd. Co je tedy těžké pro génia? Naučit se s genem geniálnosti žít. Naučit se žít tak, aby to nikomu nevadilo. A to je zatraceně těžké. Mozartovi se to nepovedlo. A co ti průměrní? Po pravdě řečeno, nevím, kdo jsou ti průměrní. Kdo by takovým chtěl být, že?! Neznám nikoho, kdo by o sobě řekl: "Jsem průměrným". A říci to o někom, to značí poněkud posměšnou nadávku. Lidi, chcete-li však zažít ten pocit, když vás někdo pranýřuje slovy "ty jsi průměrný", přijďte k nám do divadla na Amadea. Jak vám bude? T.Š.: Být geniálním je asi hodně těžké, protože většina lidí těmto jedincům nerozumí a jejich genialita bývá vždy něčím vykoupena. Kterou z Mozartových vlastností bys nepohrdl a kterou bys určitě odmítl? Z.T.: S režisérem jsme se shodli na jedné takové. Mozart jí bezpochyby vládne a mně je velice blízká. Amadeus se doslova bahnil v situacích, kdy humorem poněkud svérázným uváděl svět kolem sebe do rozpaků. Jeho vtipné narážky namířené na kohokoliv balancovaly na hraně urážky a vážnosti. Tím se bavil. Leckomu takový humor však neseděl a Mozart si jím i škodil. Nu a já jsem byl mnohokrát poslán... nepochopen, však úmysl byl čistý. Touto rozporuplnou vlastností nepohrdám a už vůbec ji neodmítám. Je moja! T.Š.: Nezávidím mu žádnou vlastnost a asi bych ani žádnou nechtěl. Ale jinak se mi jeho charakter moc líbí. Je velice lákavým hereckým úkolem ztvárnit tohoto velikána na jevišti. Mozart je rtuťovitý, výbušný, ale i nesmírně citlivý a zranitelný člověk. Sálá z něj obrovská živočišnost, a to se mi na něm jako herci moc líbí. Zažils někdy podobnou uhranutost, jakou měl Mozart k hudbě? Z.T.: Ano a měl jsem s tím jen patálie. Uhranutost je na škodu. Už jen tím, že má přídech něčeho pekelného. Slovo vyšlé ze zla. Je-li Amadeus uhranut hudbou, vede jej tato ke zkáze. A Salieri? Ten je zase uhranut ve chvíli, kdy vyhlásí válku Bohu skrze Mozarta. Kam ho to asi dovede? Uhranutost je nemoc. T.Š.: Hodně mě uhranula paní Thálie, ale tak ničivá a spalující vášeň jako u Mozarta to určitě není. Kdybys mohl prožít jeden Mozartův den, který by to byl? Z.T.: Napadá mě den, kdy Mozart triumfoval se svou operou Don Giovanni v Praze. Tenkrát mu ležela matička u nohou a on prohlásil ono slavné: "Mí Pražané mi rozumějí." Ale vůbec nevím, proč mě to napadlo. Asi mi ta role leze na mozek, ach... T.Š.: Asi bych chtěl zažít jeho audienci u francouzského dvora, ale spíše jako pozorovatel. Taky se mi hodně líbí jeho evropské turné, které zažil ještě jako dítě. Kdybys měl jedinou větou popsat příběh Mozarta a Salieriho, jaká by to byla? Z.T.: Amadeus - miláček Boha, Bohumil, Bohuš si chodí po světě a skládá "boží" hudbu. Antonio Salieri, Antonín, Tonček, apoštolek, Jidášek s maskou kamaráda... Jak to asi dopadne? Ježíši, ten příběh je tak starý... T.Š.: Je to střet dvou hudebních veličin, z nichž jedna je o hodně výš a ta druhá to nemůže snést. Ale to je velice zjednodušená odpověď.